Františka Vrbenská: Čas, v němž nemoc zabíjí dvakrát

V roce 1349 hrozil alsaskému Štrasburku dýmějový mor, známý jako Černá smrt. Když pandemie začala postupovat evropskými komunitami, vyděšení lidé hledali jakéhokoli viníka, na kterém by si vybili úzkost a hrůzu.

T. G. MASARYK A K. ČAPEK K DNEŠKU

Bohumil Ždichynec

Filozof Jan Patočka napsal už rok po smrti T. G. M., že „Tomáš Garrigue Masaryk by měl být životním problémem každého myslícího Čecha“.

PACHOLÁTKA MAJÍ USTLÁNO NA RŮŽÍCH S TRNY

aneb „A jasnost veliká zaskví se od děťátka“

Procházíme-li Novým zákonem, objevíme v něm výrazy odvozené od stejného základu, například: pachole, pacholek, pacholík a pacholátko. Nejvíce mě upoutal výraz pacholátko, mnohem původnější než „jezulátko“ (objevující se často v pokleslých jakoby folklorních souvislostech), který možná na škodu z nového ekumenického překladu vymizel. Novodobí překladatelé tu mají: „nebudete-li jako děti.“

Odlévání zvonu slova v Karlíně

((Perex))

Drahá Olgo,

i z mého pohledu musím povědět, že mi bylo mezi vámi krásně. Říká se, že umělci obecně na sebe žárlí a nejsou vstřícní jeden ke druhému, ale u vás „husitů“ jsem vždycky vnímala právě velkou vstřícnost, duchovní blízkost. Nejde o obdiv, ale o úctu k práci, k dílu jednoho každého. Za to velice děkuji – a to nejen za sebe. Věřím, že takový přístup je povzbuzující, inspirující. V takovém prostředí ani není divu, že vzniká tak krásná, čistá, lidsky i umělecky pravdivá poezie, jakou nacházím ve Tvých verších, ale i ve verších paní Markéty a paní Květoslavy. Vyvěrá tam u vás opravdu čistý a občerstvující pramen. Prosím, předej moje díky všem.

Milena

Vzpomínky na Mirka Kováříka

Včera během pozdního odpoledne 4. března 2020 jsem se dozvěděl po skončení křtu své fotovýstavy Mezi svými v Praze Bohnicích smutnou zprávu. Miroslav Kovářík odešel do básnického nebe.