Ing. Pavel Weigel 26. 5. 1942 - 30. 11. 2015

Vynikající překladatel ze slovanských jazyků, citlivý básník a literát činným zejména v žánru sci-fi literatury a fantastiky. Ze všech jeho početných aktivit je třeba ocenit dlouholetou, obětavou práci pro Obec spisovatelů ČR, kde působil mimo jiné jako tajemník.

Smuteční promluva – Ing. Pavel Weigel – 10. 12. 2015

Dobré odpoledne,

jmenuji se Olga Nytrová a chtěla bych se zde rozloučit s Ing. Pavlem Weigelem za Obec spisovatelů. Ráda bych se s Pavlem Weigelem též rozloučila i jménem Pražského klubu spisovatelů, který se od roku 2014 schází pravidelně v Karlíně, ve Vítkově ul. 13. Těchto spisovatelských setkání se Pavel velmi rád zúčastňoval, zajímal se o druhé a o jejich tvorbu. Myslel na všechno, ještě v říjnu nám připomínal, abychom se včas přihlásili k celorepublikovému Dni poezie s naším vlastním programem nazvaným Poezie proti chaosu. Mezi účinkujícími byl už jen uveden na plakátě, protože neměl sílu přijít, ale na dálku na nás myslel.

Děkujeme také upřímně rodině Pavla Weigela za podporu, kterou věnovala při jeho snaze o zvelebení Obce spisovatelů. Pavlova manželka a syn letos přišli na udělování Ceny Miloslava Švandrlíka, které se už náš kolega, jenž tuto kulturní akci připravoval, kvůli slabosti zúčastnit nemohl. Jeho švagrová se místo něho zúčastnila dalšího udělování cen, a to předávání Mobelovy ceny za poezii a udílení ceny za nejlepší český román.

Pavel Weigel, výrazný básník, prozaik a překladatel, tajemník Obce spisovatelů, vždy pečlivě přemýšlel o tom, co by se mělo prohovořit a na co je třeba lidi upozornit, co je nutné řešit a prosazovat. Měl výbornou paměť a koncepční myšlení, dokázal propojit různé souvislosti. Uměl nejen sdělovat to podstatné, ale byl schopen se také sdílet s tvůrčími lidmi všech generací, prožíval sdílenou odpovědnost. Věděl, co je kolegiální sounáležitost, solidarita a spolupobývání, a co to znamená táhnout se spisovateli za jeden provaz se všemi riziky. Byl důsledný ve všem, co činil. Udělat všechno pro Obec spisovatelů považoval za věc své osobní cti. Projevoval krajní obětavost a potom také velkou statečnost v postoji ke své závažné nemoci. Mohu říci, že to v našich očích z Pavla Weigla udělalo hrdinu. My hrdiny potřebujeme, jsou neokázalí, ale je v nich opravdovost a mravní síla.

            Náš kolega a kamarád Pavel Weigel reflektoval existenciály života. S fenoménem smrti se vypořádával ve své poezii. Pozorovali jsme, že dosáhl nejvyššího stádia lidské zralosti. Stal se moudrým mužem, který chápe život a vztahy a napomáhá tomu dobrému v druhých. Pečoval o svou duši, měl kritické myšlení a své rozsáhlé a hluboké vědomosti dokázal skloubit. Byl to poctivý hledač smyslu života a smyslu tvorby.

            Na Pavlu Weiglovi si ceníme rovněž toho, že byl výrazně prosociální osobností. Velmi dobře věděl, že člověk tady na Zemi není jen sám pro sebe, ale je tu také – anebo lze tvrdit, že především – pro ty druhé, pro své bližní. Tento básník, prozaik a manažer dovedl stmelovat lidi, byl schopen nést odpovědnost, ať byla jakkoli těžká. Byl hrdý, nestěžoval si. Dovedl vnímat životní obtíže s nadhledem a s humorem.

            Pavel Weigel byl vyrovnaný člověk, který měl smysl pro řád a pro tradiční hodnoty, rozvíjel ctnosti, byl pravdivý, spravedlivý a svobodomyslný, vyzařovala z něho harmonie. Měl pevný charakter a úctu k transcendentnu. Na závěr své promluvy vám přečtu ukázku z jeho poezie ze sbírky „Záznamník“, v níž mířil do hloubek našeho lidského bytí a jeho přesahu.

            Poutníkova noční píseň

            Johann Wolfgang Goethe

           Nad všemi vrcholy

           je klid.

           A ve všech vrcholcích

cítíš znít

           jen stěží dech.

           utichly v lese ptačí hlasy.

           Jen počkej, asi

           též utichneš.

Čest Pavlově památce

                                                                                               PhDr. Olga Nytrová