Doc. Jan Kačer

Život plný nálezů a ztrát

   Novorozeně vpadne na svět a jeho oči jsou čisté a vědoucí. Svoji moudrost, získanou kdesi v neznámu, ztrácí nalezením prvních slov. Získává maminku a tátu a zisk dá zapomenout na dálku, odkud přichází. Místo na hodinu klavíru jde na fotbal. Jedno získá, druhé ztrácí. Chce být hasičem a stane se lékařem. Miluje Evičku, ztratí ji a získá Jitku. Touží po Americe a žije v Chrudimi. Chce být věčně mladý a stárne. Věří v dobro a žije uprostřed zloby. Touží po klidu a nečinnost ho zabíjí. Život se mu krátí, ale jeho sladkost sílí. Už není krásný a pevný, ale jeho zvědavost a touha neslábne. Už už ztrácí všechno, přichází jedna nemoc za druhou a náhle získává…poznání, že dosud nic nepoznal, že jsou krajiny, které nenavštívil, že obdivuje ty, které přehlížel, že jsou hodnoty, o kterých na fotbalovém hřišti zrzavého mládí neměl ani potuchy. Že touží vzít všechno od začátku znova. Že teď už ví, co stojí za to a že to ví na několik životů, že by chtěl rozdávat, že je plný zkušeností a rad, že i ty jsou vzácné a nenahraditelně poctivé. Ztratil mnoho a náhle ví, že získal víc. Že mu chutná jiné jídlo, že těch několik přátel, co zbylo, jsou ti nejlepší, že ti, kteří odešli, jsou nejvzácnější, že je pořád v duchu s nimi. Poznává, že se podobá své matce, že má tátovy ruce, že jeho děti jsou milované bytosti, že vnoučata přicházejí na svět stejně vědoucí a oslněná, jako byl kdysi on. Vidí v tom zázrak. Obdivuje život, chce mu děkovat za všechny nálezy a ztráty. Je mu blaze a touží udržet a zachytit dobro, chce pobýt a zvěstovat, že přemohl sílu peněz a falešné pýchy i ctižádosti. Že se naučil žít s nemocí a nedostatkem, že to všechno s radostí vypoví a předá…a potom všechno ztratí.    Ale i v té ztrátě je zakleto pokračování, které už přesahuje jeho vědomí a možná pokračuje kdesi v tajemném modru, odkud přicházíme.                                                      

Uveřejněno v knize Věry Ludíkové Pošli to dál III - Kniha vzkazů lidem i vesmíru