Miloš Macourek: Rodina

Ani se tomu nechce věřit ale je to tak na chvíli jsme se sešli všichni celá naše početná rodina v zelené zahradě mezi stromy kde ještě včera nebylo živáčka hemžili se náhle strýci a tety bratranci a sestřenice někdo přišel dřív někdo později jedni odcházeli druzí přicházeli staří vzpomínali mladí mluvili o zítřku stavěly se domy bořila se města tekly potoky vína tekly řeky krve hodně se loupilo a vraždilo rozléhal se řev hrůzy rozléhaly se výkřiky úžasu rozléhal se smích a prosebný hlas některého z příbuzných nebo hlas vzpoury se tu a tam vznesl vysoko nad všeobecnou vřavu a stoupal výš a výš k stádům hvězd zpitomělým z věčného cestování dokola po stále stejných drahách k stádům hvězd které udiveně a pobaveně zíraly na tu neuvěřitelnou nepochopitelnou zázračnou a tak kratičkou slavnost života v pustinách vesmíru *Strýc Eduard Strýc Eduard byl hodinář a nevrlý patron křičel na nás nezdržujte život utíká ztrácím s vámi čas Čekání na tramvaj ho přivádělo k zuřivosti šílel když musel čekat ve frontě byl vzteky bez sebe když se mu nedařilo zapnout límeček u košile hulákal na tetu Magdu Života je každou vteřinou míň a ty mě zdržuješ vyprávěním o smrti paní Ryšavé Jednou když přišel listonoš a nemohl najít v brašně rekomando strýc se stopkami v ruce zařval Pane Lacina okradl jste mne o dvě minuty života a vrhl se na ubožáka s nožem U soudu předložil dlouhý seznam ztracených hodin a minut a obvinil lidi že mu vzali to nejcennější čas který nelze koupit ani ukrást ale když se ho soudce ptal jak chtěl naložit s těmi sty hodinami a těmi tisíci minutami vykřikl Žít! chtěl jsem žít *Teta Klára Zatímco život strýce Bruna toho krotitele anebo život strýčka Viléma toho genetika byl ojedinělý a plný vzrušení dny tety Kláry jejich starší sestry plynuly klidně a všedně jako beránci po letní obloze ráno šla nakoupit potom vařila a tak dále stále totéž den co den týden co týden měsíc co měsíc Přesto však teta Klára nevycházela z úžasu nad neobyčejností svého života každý den ráno znovu a znovu žasla nad tím že dýchá a chodí že má pět prstů na každé ruce uši které slyší hvízdat konvici na čaj nos který cítí vůni topinek namazaných máslem oči které vidí slunce za oknem a za stolem bytost s dvěma nohama která je jejím mužem Rudolfem a která myslí jen na peníze a teta Klára byla tím vším dojata k slzám cítila jak celou její bytost ochromuje nekonečná vděčnost za všechny ty neobyčejné dary jako je jízda tramvají jako je návštěva u zubaře neboť i bolest byla pro ni zázračný důkaz že nespí a nesní ale že opravdu ač je to k nevíře existuje *Já Dělal jsem starosti svému otci a ještě víc mamince často plakala Chlapče po kom ty vlastně jsi v naší rodině nikdo takový nebyl mami ach mami po kom bych měl být vždyť kolik je na louce trávy tolik mám dědečků strýců a tet a po všech mám něco po krutých pěst a po lhářích lež po něžných lásku a po slepých tmu po silných vůli a po zvědavých světlo v tobě i ve mně se dá dolovat v tobě i ve mně se dá najít všechno dobré však převažuje Jen tak se dá přece vysvětlit že hvězda za níž jdeme nehasne ale září pořád jasněji.