Prof. PhDr. Martin Potůček CSc.

Cesty z krize; Praha, Sociologické nakladatelství 2011.     

Česká společnost je v krizi. Autor nepomíjí její globální souvislosti, ale rozebírá především konkrétní problémy našeho veřejného života a uvažuje o způsobech, jak jim čelit. Věnuje se daňové politice, důchodové reformě, hospodářské politice, nezaměstnanosti, zadlužování jednotlivců i rodin, deficitům zajišťování sociálních práv, chabé podpoře rodiny a vzdělávání, bezpečnosti či ochraně životního prostředí, rostoucímu počtu cizinců, rozdílným podmínkám pro život mužů a žen či rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými. Chce svými krátkými texty doprovázenými citáty klasiků oživit veřejnou rozpravu o klíčových problémech budoucího směřování české budoucnosti a způsobech, jak se s nimi vyrovnávat. Kniha je určena všem, kterým není lhostejná budoucnost naší země v době, kdy cesty z krize hledá celý svět.....  Cesty z krize.Tak se jmenuje velmi aktuální publikace, která vyšla koncem roku 2011 v Sociologickém nakladatelství. Autor Martin Potůček přijal nelehký úkol; odpovědět na soubor velmi aktuálních společenských a politických problémů a otázek: Co společnost rozkládá – a co ji spojuje. Jaké jsou deficity institucionálního rámce ekonomiky. Nezaměstnanost jako je sociální zlo. Chceme mít děti, nebo cizince? Děti, staří, důchody. Bude na penze? Úbytě sociálních práv. Ženy a muži mezi státem a trhem. Porodní bolesti společnosti vědění. Zanedbávat bezpečnost je nebezpečné. Vánoce na úvěr – šťastné a veselé? Dlužíme přírodě. A náš dluh roste. Osm hříchů státní správy. Nejlepší stát – žádný stát, nejlepší daně – žádné daně! Hledá i řešení v kapitolách: Hospodářský růst – nebo kvalitnější život pro nás a naše potomky? Obnova a podpora veřejného sektoru a veřejných služeb. Velkorysá rodinná politika. Jakou Evropu chceme? Jak být dobrými Evropany? Potřebujeme společně sdílenou vizi? Zároveň konstatuje znepokojení je oprávněné, a to zvláště v rozhovoru s Marií Fleissigovou Žije se nám lépe, ale spokojeni být nemůžeme a v rozhovor s Janou Šmídovou a Petrem Holubem Naše země nevzkvétá. V závěru autor věnuje klíčovým výzvám budoucnosti, a to pod mottem R. Kappela a M. Mülera „Není pochyb o tom, že institucionální změny na jedné straně a změny myšlení lidí na straně druhé na sobě závisí a navzájem se posilují.“ Antonín RašekUkázka: