Hanka Wohlgemuthová

PAŘÍŽSKÝ HODOKVAS Nad pláštíky jeřabinových korzetů jež berou dech dámám, co hrdě vláčejí své urousané suknice v blátě a splaškách středověké ulice. Nad dětmi žebráků Hrajících si s dívčí mašlí, kterou k ránu, Mezi dlažebními kostkami V rozlitém víně našli. Nad starou Paříží snáší se mlha Prolitá teplou vůní kouře, Jenž z malých krčem a pekáren K ospalému slunci šplhá.To bronzovým létem nahořkle jemná hudba zámeckých cembal a louten přináší hodokvas Za tancem podzimního listí, medoviny a duhových hadříků černovlasé cikánky, táhnou studenou branou do města kočovní herci a zezadu orosených vozů houpou se dětské nožky s promáčenými opánky. Jen ztěžka už se proplétají ulicemi jimiž se začínají vířit hloučky milenců věrných svým okřídleným maskám a oddaných volnosti, jež byla pro tento den darována i zakázaným láskám.už je tamburíny hlas