Jan Gottwald (vlevo) na výstavě dřevorytů Jiřího Řeřichy. Foto: V. Komasová. Zdroj: Prácheňské muzeum v Písku, Výroční zpráva 2009.
Ing. Jan Robert Gottwald (* 1930 – † 1. 4. 2017) byl český stavební inženýr, dlouholetý představitel České společnosti pro duševní zdraví, člen Českobratrské církve evangelické a aktivní účastník ekumenického hnutí.
Profesní život spojil se stavebnictvím. Jako stavební inženýr prošel podle vlastních slov „velkými stavbami“ a podílel se také na řešení ekologických problémů. Později se výrazně věnoval oblasti duševního zdraví a organizoval činnost České společnosti pro duševní zdraví, v jejímž čele po řadu let působil.
Významnou součástí jeho života byla křesťanská víra a ekumenismus. Byl členem Českobratrské církve evangelické a angažoval se v ekumenickém hnutí. Patřil také k International Ecumenical Fellowship a pravidelně se účastnil letních shromáždění ESBU – Ekumenického setkávání s Biblí a uměním.
Vyrůstal podle vlastních slov v rodině, „kde umění je domovem“. Blízká mu byla literatura, výtvarné umění, krajina i duchovní rozměr lidského života. Mezi své oblíbené autory řadil F. M. Dostojevského a L. N. Tolstého, z básníků Vladimíra Holana, Františka Halase, Václava Renče a Jana Zahradníčka. Z výtvarných umělců měl zvlášť rád Františka Bílka.
Jeho duchovní pohled spojoval křesťanskou víru s úctou k člověku, přírodě a umění. Krajinu vnímal jako zdroj poznání, hory jako možnost „pohledu shůry“ a moře jako meditativní, ale zároveň nebezpečný živel. O lidech psal, že si zaslouží úctu, protože v hloubi nesou obraz Boží.
S Dialogem na cestě byl spojen jako účastník jeho literárních, kulturních a duchovně zaměřených setkání. Do tohoto prostředí dobře zapadal jeho zájem o vztah člověka, víry, umění, přírody a společnosti i jeho snaha o porozumění mezi lidmi rozdílných názorů a duchovních tradic.
Jan Gottwald o sobě
„Jsem strážce posvátného háje, vždyť po staroněmecku jsem dědičný Gottwald. V mém háji jsou svaté i posvátné schránky, obklopené růžovým sadem moudrosti a krajinami tichého zamyšlení. Andělé zde mívají koncerty a slavnosti zpěvu. Je to prostor imaginace pro slovo o člověku, Bohu, krajině, pro lásku a pestrost lidského ducha, pro touhu po porozumění.“
Ke svému jménu měl osobní a duchovní vztah. Hlásil se k Janu Křtiteli jako ke svému patronovi, kterého charakterizoval jako posla uvádějícího „toho většího, Největšího“. Druhé křestní jméno Robert spojoval se svým kmotrem-lékařem a s myšlenkou ochrany slabých.
Ve svých textech se zabýval otázkami smyslu života, lidské odpovědnosti, duševního a duchovního života, vztahu člověka k Bohu, mezilidské tolerance i odpovědnosti za přírodu a svět. Tyto postoje shrnuje také jeho úvaha Otázky po smyslu života.
Jan Gottwald zemřel 1. dubna 2017. Veřejnost se s ním rozloučila při církevním pohřbu v evangelickém kostele U Salvátora v Praze.
Tvorba
Otázky po smyslu života
Každý člověk, zejména když je v běhu svého života nějakým způsobem zastaven a zamýšlí se nad sebou, analyzuje své chování a své aktivity. Bilancuje, co mělo v jeho životě smysl, bylo-li jeho úsilí úspěšné. Zda jeho reakce, vyvolané lidmi či okolnostmi, byly správné a včasné.
Číst dále
Mohu reagovat živelně, emocionálně, okamžitě - to může vést k mnohým chybám a zbrklosti. Moje chování může být také diktováno vzorcem, který je obsažen v mé osobnosti. Ale není použitelný pro všechny okolnosti, což může vést k osudovým chybám v rozhodování. Nejúspěšnější jednání může vzniknout, když použiji dostupných zkušeností, pokusím se poznat lépe své pohnutky a dám si též poradit.
Základním vodítkem vyváženého jednání může však být pro mne životní plán, podepřený pevnými zásadami, s přiměřenými postupnými kroky jeho realizace.
Rozhodování v každém okamžiku může být pak konfrontováno s tímto osobním integrálním konstruktem, který tak může pečovat o zachování hranic a dynamické kontinuity mého myšlení a jednání.
Jak je to s mým myšlením a jednáním, věřím-li v transcendentní bytost (Boha), který zasahuje různým způsobem do mého života? Určuje můj život od narození, ovlivňuje různými způsoby nejen mé myšlení, ale také mé okolí, celý svět a vesmír.
Odhodlali jsme se pustit Boha i do našeho všedního dne? Jak Bůh působí na lidskou aktivitu a jak se s ní střetává? Ptají se tak i lidé, stojící mimo církve a ti, kteří jdou osamělou duchovní stezkou.
Je možno uvést slova proroků nové doby, kteří se dovolávají řešení naléhavých úkolů, dějinných i kosmických. Jakákoli řešení, budou-li částečná a jen utilitární, nejsou hodna člověka, který byl stvořen k obrazu Božímu.
Rozhodně je třeba analyzovat chování lidí ve světovém měřítku a vytvářet předpoklady pro výchovu občanů k odpovědnému globálnímu chování. Konzumní psychóza, bezhlavé soutěžení, strachem diktované osobní zabezpečení, zhoubná politika křečovitého růstu, slepá, nekontrolovaná živelnost - to vše jsou negativní síly, jejichž působení světové krize neléčí, nýbrž prohlubují.
Svět se otřásá ve svých základech.
Jak chápat a jak se chovat, když si uvědomujeme konflikty mezi civilizacemi, neporozumění mezi světovými náboženstvími? Jak propastné jsou rozdíly v sociálních, zdravotních a kulturně-politických poměrech mezi euroamerickou částí světa a rozvojovými zeměmi.
Péči o životní prostředí, o každý život, o všechna stvoření bychom měli zařadit mezi morální povinnosti každého občana. Je nanejvýš potřebné usilovat o posílení tolerance a lásky k odlišným lidem, civilizacím a náboženstvím ve světě a dokonce tím nastoupit cestu k plnějšímu lidství. Chápejme historii lidstva, stvoření a vesmíru jako jeden celek Božího pěstitelství, který má svoji dynamiku a očekává od nás svobodně se vytvářející, chápající synergii, která v každém čase historického vývoje a kosmického dějství se snaží pochopit svou podstatnou úlohu v souladu s Božím plánem. Být v komunikaci s transcendentní bytostí - s Bohem.
Boží zájem o lidstvo, stvoření a celý vesmír se stále projevuje, je dynamický a můžeme vystopovat jeho směr, i když je v úplnosti nevyzpytatelný a nám zřejmě nedostupný. Přece však se nám Bůh jeví jako Hospodář, pečující o své sémě.
Poslání a vystoupení Ježíše Krista je svědectvím o Božím vztahu a starosti, směřující žárlivě ke každé lidské bytosti, ke každému lidskému synu. Ukazuje starostlivou lásku ke každému stvoření a zápas Boží o to, aby lidé svobodně následovali cestu, kterou nám ukázal Ježíš Kristus.
