Mohu reagovat živelně, emocionálně, okamžitě - to může vést k mnohým chybám a zbrklosti. Moje chování může být také diktováno vzorcem, který je obsažen v mé osobnosti. Ale není použitelný pro všechny okolnosti, což může vést k osudovým chybám v rozhodování. Nejúspěšnější jednání může vzniknout, když použiji dostupných zkušeností, pokusím se poznat lépe své pohnutky a dám si též poradit.

Základním vodítkem vyváženého jednání může však být pro mne životní plán, podepřený pevnými zásadami, s přiměřenými postupnými kroky jeho realizace.

Rozhodování v každém okamžiku může být pak konfrontováno s tímto osobním integrálním konstruktem, který tak může pečovat o zachování hranic a dynamické kontinuity mého myšlení a jednání.

Jak je to s mým myšlením a jednáním, věřím-li v transcendentní bytost (Boha), který zasahuje různým způsobem do mého života? Určuje můj život od narození, ovlivňuje různými způsoby nejen mé myšlení, ale také mé okolí, celý svět a vesmír.

Odhodlali jsme se pustit Boha i do našeho všedního dne? Jak Bůh působí na lidskou aktivitu a jak se s ní střetává? Ptají se tak i lidé, stojící mimo církve a ti, kteří jdou osamělou duchovní stezkou.

Je možno uvést slova proroků nové doby, kteří se dovolávají řešení naléhavých úkolů, dějinných i kosmických. Jakákoli řešení, budou-li částečná a jen utilitární, nejsou hodna člověka, který byl stvořen k obrazu Božímu.

Rozhodně je třeba analyzovat chování lidí ve světovém měřítku a vytvářet předpoklady pro výchovu občanů k odpovědnému globálnímu chování. Konzumní psychóza, bezhlavé soutěžení, strachem diktované osobní zabezpečení, zhoubná politika křečovitého růstu, slepá, nekontrolovaná živelnost - to vše jsou negativní síly, jejichž působení světové krize neléčí, nýbrž prohlubují.

Svět se otřásá ve svých základech.

Jak chápat a jak se chovat, když si uvědomujeme konflikty mezi civilizacemi, neporozumění mezi světovými náboženstvími? Jak propastné jsou rozdíly v sociálních, zdravotních a kulturně-politických poměrech mezi euroamerickou částí světa a rozvojovými zeměmi.

Péči o životní prostředí, o každý život, o všechna stvoření bychom měli zařadit mezi morální povinnosti každého občana. Je nanejvýš potřebné usilovat o posílení tolerance a lásky k odlišným lidem, civilizacím a náboženstvím ve světě a dokonce tím nastoupit cestu k plnějšímu lidství. Chápejme historii lidstva, stvoření a vesmíru jako jeden celek Božího pěstitelství, který má svoji dynamiku a očekává od nás svobodně se vytvářející, chápající synergii, která v každém čase historického vývoje a kosmického dějství se snaží pochopit svou podstatnou úlohu v souladu s Božím plánem. Být v komunikaci s transcendentní bytostí - s Bohem.

Boží zájem o lidstvo, stvoření a celý vesmír se stále projevuje, je dynamický a můžeme vystopovat jeho směr, i když je v úplnosti nevyzpytatelný a nám zřejmě nedostupný. Přece však se nám Bůh jeví jako Hospodář, pečující o své sémě.

Poslání a vystoupení Ježíše Krista je svědectvím o Božím vztahu a starosti, směřující žárlivě ke každé lidské bytosti, ke každému lidskému synu. Ukazuje starostlivou lásku ke každému stvoření a zápas Boží o to, aby lidé svobodně následovali cestu, kterou nám ukázal Ježíš Kristus.