Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc. (* 19. března 1925, Třebenice – † 27. prosince 2014, Praha) byl český psycholog, vysokoškolský pedagog, autor odborných i populárně-naučných knih a laický kazatel Českobratrské církve evangelické.

Za druhé světové války byl v roce 1942 zatčen pro odbojovou činnost, krátce vězněn v Terezíně a poté až do konce války nuceně nasazen v kladenských dolech. Po maturitě v roce 1945 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy filozofii, psychologii a anglistiku. Studium dokončil v roce 1949 a v roce 1950 získal titul PhDr.

Po krátkém působení ve školství pracoval patnáct let ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce, kde se zabýval mimo jiné inženýrskou psychologií a vztahem člověka a pracovního prostředí. V letech 1967–1994 působil v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V roce 1966 získal vědeckou hodnost kandidáta věd (CSc.), v roce 1976 se habilitoval v oboru psychologie a v roce 1996 byl jmenován profesorem psychologie.

Ve své odborné a publikační práci se věnoval zejména psychologii zdraví, sociální a experimentální psychologii, mezilidským vztahům a komunikaci, zvládání stresu, konfliktům, depresi, naději, odpuštění, smysluplnosti života, stárnutí a pozitivní psychologii. Byl autorem desítek odborných a populárně-naučných knih, z nichž řada vyšla v několika vydáních nebo v zahraničních překladech.

K jeho známým knihám patří například Konflikty mezi lidmi, Jak zvládat stres, Jak zvládat depresi, Povídej – naslouchám, Psychologie zdraví, Psychologie nemoci, Pozitivní psychologie, Odpusť a zapomeň, Mít pro co žít nebo Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie.

Významnou součástí jeho života byla křesťanská víra. Členem Českobratrské církve evangelické se stal již v mládí. V letech 1971–1985 působil v Synodní radě ČCE, mimo jiné jako náměstek synodního kurátora. V roce 1977 byl ordinován jako laický kazatel. Psychologické poznání ve své práci často propojoval s otázkami víry, naděje, lidských vztahů a smyslu života.