Irena Topinková a prof. Jiří Šípek na Večeru poezie a autorského čtení

Irena Topinková (* 1947, Praha – † 19. srpna 2022) byla česká básnířka, fotografka a výtvarnice, členka Dialogu na cestě, Literárního klubu Pegas Mělník, Pražského klubu spisovatelů a Sdružení výtvarníků ČR.

Vystudovala grafickou školu a profesní život spojila s knihami. Pracovala v několika nakladatelstvích, především v tehdejším Odeonu, kde spolupracovala mimo jiné s literárním historikem a editorem Vladimírem Justlem, zakladatelem poetické vinárny Viola. Literatura ji tak provázela dávno předtím, než sama začala psát poezii.

K vlastní básnické tvorbě se dostala až v pozdějším věku. Impulsem se stala chronická nespavost a potřeba vyplnit bezesné noci. V roce 2013 z těchto prvních veršů vznikla její básnická sbírka s příznačným názvem Když nespím. Mirek Kovářík ji v pořadu Zelené peří představil jako „básnířku s překvapivě pozdním básnickým probuzením“.

Její pozdní básnické probuzení však nezůstalo krátkou epizodou. V roce 2014 následovala sbírka Noční úvahy a v roce 2016 Výkřik do tmy. Poezii od počátku propojovala s fotografickou tvorbou a své knihy doprovázela vlastními snímky, které se stávaly další součástí její osobní výpovědi.

První dvě sbírky představila v pražské Galerii Jakubská, kde její básně recitovala Táňa Medvecká za doprovodu houslového virtuosa Alexandra Shonerta. Při uvedení sbírky Výkřik do tmy se autorského čtení ujala sama. S Alexandrem Shonertem vystupovala také v literárně-hudebním pořadu Slova na tónech hudby. Své verše představovala rovněž v Zeleném peří, ve Večerech přiměřených depresí a na dalších literárních setkáních a autorských čteních.

Vedle vlastních básnických sbírek publikovala ve společných sbornících a antologiích. Její verše vyšly například ve sbornících Na křídlech (2015), Oblaka nad krajinou (2016) a Našlapování v podzimním listí (2017), v antologiích Noc plná žen, Literáti na trati a Vyšehradská vize. Opakovaně publikovala také v literárním časopise Divoké víno.

Výraznou součástí její autorské práce byla fotografie. Poezii a obraz nevnímala jako dva oddělené světy; vlastními fotografiemi doprovázela své básnické knihy a fotografickou tvorbu představovala také v rámci dalších uměleckých aktivit. Byla členkou Sdružení výtvarníků ČR.

Účastnila se také uměleckého projektu e-moc-e, v němž představovala svou poezii i fotografickou tvorbu. Za poezii zde získala 1. místo a její tvorba byla v rámci projektu oceněna opakovaně.

Irena Topinková byla aktivní součástí literárního života a patřila také k členům Dialogu na cestě. Účastnila se literárních setkání, spolupracovala s dalšími básníky, hudebníky a výtvarníky a podílela se rovněž na hodnocení literární tvorby jako porotkyně literární soutěže.

Svůj vztah k poezii vyjádřila prostými slovy: „Za určitých situací mi pomáhají nebýt němá.“ K psaní ji přivedly bezesné noci, ale poezie se postupně stala důležitou součástí poslední tvůrčí etapy jejího života.

Irena Topinková zemřela 19. srpna 2022. Zanechala po sobě básnické sbírky, řadu veršů publikovaných ve sbornících, antologiích a časopisech i rozsáhlou fotografickou tvorbu. Její stopa zůstala také v literárních společenstvích, jejichž byla aktivní součástí.

Fotogalerie