Vilém Udatný (* 9. října 1969, Písek) je český divadelní, filmový a televizní herec, dabér a interpret mluveného slova.
Herectví vystudoval na Pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1990. Bezprostředně poté nastoupil do svého prvního stálého angažmá ve Středočeském divadle Kladno, kde během šesti let získal zkušenosti v klasickém i moderním repertoáru.
V roce 1996 se stal členem činohry Národního divadla v Praze. Během osmi sezon zde účinkoval ve více než dvaceti inscenacích. Výrazné místo v jeho repertoáru zaujímaly Shakespearovy hry – objevil se například v inscenacích Mnoho povyku pro nic, Antonius a Kleopatra, Hamlet nebo Romeo a Julie. Hrál také ve Sluhovi dvou pánů, Marii Stuartovně, Paličově dceři či v dramatizaci Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále.
Po odchodu ze stálého angažmá působí jako herec na volné noze a spolupracuje s řadou pražských divadelních scén. Hrál například v Divadle Na Jezerce, Divadle Ungelt, Divadle v Řeznické, Divadle Komedie či Divadle Bez zábradlí. V současnosti jej lze vidět mimo jiné ve Studiu DVA a ve Vršovickém divadle MANA.
Vedle divadla se věnuje filmu, televizi a dabingu. Objevuje se v televizních seriálech, filmech a historických projektech domácích i zahraničních produkcí. Významnou součástí jeho práce je také hlasový projev – dabing, rozhlasová tvorba, načítání audioknih a recitace.
Právě prostřednictvím recitace je Vilém Udatný spojen také s Dialogem na cestě. V září 2022 společně s herečkou Danou Černou a autory přednášel ukázky při prezentaci knihy Olgy Nytrové a Bohumila Ždichynce O hledání a nalézání v Praze-Karlíně.
V listopadu 2023 se podílel také na slavnostním večeru k 20. výročí Dialogu na cestě v Galerii Cesty ke světlu Zdeňka Hajného. Společně s herečkou Petrou Jungmanovou zde přednesl ukázky z připravovaného výročního almanachu. Jeho spolupráce s Dialogem tak přirozeně navazuje na jednu z dlouhodobých součástí jeho herecké práce – interpretaci literárního textu a mluveného slova.
Autorské texty
Skladatel
Uviděl jsem jednou své prsty hrát na černé klávesy melodii. Myslel jsem, že najdu symfonii a náhle přišel ten velký zvrat. Zazněla z úplně jiné strany, z opačné, než ten starý nástroj stál. Já už to nebyl, ale někdo hrál. Byl jsem najednou na konci hrany.
Číst dále
Na konci hrany velké krajiny, výčnělek ostrý, jak špička nože. V jakém jsem se to ocitl, Bože, prostoru věčnosti a vteřiny? Tichá hranice, kde se vše láme, na jedné straně taví a vaří. Tenhle dotek nikdo mi nezmaří, určitě ještě repete dáme.
Ach, vidím prsty, jak hrají píseň. Z té druhé strany přichází ke mně. Ruka anděla pohladí jemně a já už necítím žádnou tíseň. Nikdo tu není, zní melodie. Nikdo tu není a hraju ji já. Nikdo tu není a je jenom má. Snad jsem to já a má symfonie…
Zachránce
Běží, jako by hořel les. Ubohý zachránce. Zmaten uprostřed výhně utíká bolesti své a hledá jinou, aby ji v náručí utěšil. Stíny stromů křičí v oranžové vichřici! Ubohému zachránci se bolest vysmívá – nenašel jinou, však jiná našla jeho. Na tváři hrst jehličí, nemůže, už nekřičí. Nevidí svůj velký cíl: Spasit a tak být šťastný.
Po styku
Ležím sám, ubohý pes, na prahu tvé lhostejnosti. Vyhublý s kolejnicemi věrnosti vepsanými do tváře. Celé dny pobíhám v růžových světech blahosklonnosti mého vysněného pána. Možná k večeru porvu se se vzteklým kamarádem, abychom konečně věděli, kdo z nás je krátkozraký. V šedi deštivé tmy pojídám splašky.
Vilém Udatný – recitace na Dialogu na cestě
Vilém Udatný při prezentaci knihy Olgy Nytrové a Bohumila Ždichynce O hledání a nalézání. Ukázky z knihy recitovali Vilém Udatný, Dana Černá a autoři.
Vilém Udatný v Dobrém ránu
Rozhovor s Vilémem Udatným v pořadu České televize Dobré ráno.
