Olga Nytrová a Jana Vrzalová na 7. literárním salonu ve Slovenském domě, 2025.
PhDr. Jana Vrzalová (* 1951) je česká novinářka, publicistka, překladatelka a spisovatelka, která se dlouhodobě věnuje především literatuře faktu, českým dějinám a osudům lidí poznamenaných událostmi 20. století.
Vystudovala žurnalistiku a více než čtyři desetiletí pracovala v médiích. Působila v českých i slovenských denících a časopisech a několik let zastávala funkci zástupkyně šéfredaktora časopisu Národní Osvobození. V letech 2012–2015 byla tiskovou mluvčí Českého svazu bojovníků za svobodu.
Významnou část její profesní dráhy představuje také překladatelská práce. Z ruštiny do češtiny přeložila přibližně dvě desítky publikací. Působila rovněž jako překladatelka a editorka a spolupracovala s Památníkem Lidice.
Její vlastní literární tvorba vyrůstá z dlouholetého zájmu o historii a skutečné lidské osudy. Vydala mimo jiné knihy Vojevůdci (2002), Můj život byl… (2016), věnovanou životu a tvorbě sochařky Marie Uchytilové, Zasnoubena se smrtí (2017), Fatty & Lili (2020) a historický román Láska v Osvětimi (2025).
V knize Zasnoubena se smrtí připomněla téměř zapomenutý osud odbojářky Ireny „Inky“ Bernáškové, dcery výtvarníka Vojtěcha Preissiga a první Češky popravené nacisty. Za tuto knihu získala v roce 2017 hlavní Cenu Egona Erwina Kische.
K období druhé světové války se vrátila také v románu Láska v Osvětimi, založeném na skutečném příběhu slovenské Židovky Heleny Citronové a příslušníka SS Franze Wünsche. Při jeho vzniku vycházela z historických pramenů, svědectví a soudních materiálů. Kniha získala v roce 2026 Cenu Miroslava Ivanova v kategorii historický román.
Od roku 2014 stojí v čele Klubu autorů literatury faktu. Dlouhodobě se podílí na popularizaci historie a na připomínání osobností a událostí, které by jinak mohly zůstat stranou veřejné pozornosti. Pravidelně publikuje také v revue Přísně tajné!.
Za svou publicistickou a literární práci získala řadu ocenění. Je laureátkou Ceny Miroslava Ivanova za publicistiku, nositelkou ceny Český patriot a Pamětní medaile Památníku Lidice. K jejím významným literárním oceněním patří také hlavní Cena Egona Erwina Kische za knihu Zasnoubena se smrtí a Cena Miroslava Ivanova za román Láska v Osvětimi.
S Dialogem na cestě ji spojuje literární tvorba, jejíž ukázky jsou zveřejněny v archivu na stránkách Dialogu na cestě.
Přehled tvorby
Knižní tvorba
Jana Vrzalová se ve své autorské tvorbě věnuje především literatuře faktu, historickým tématům a skutečným lidským osudům. Její knihy připomínají významné osobnosti i příběhy poznamenané událostmi 20. století. Vedle literatury faktu se věnovala také humoristické tvorbě.
- Vojevůdci (2002)
- Můj život byl…: Průřez tvorbou Marie Uchytilové (2016)
- Zasnoubena se smrtí: Zapomenutý příběh Inky Bernáškové, první Češky popravené nacisty (2017)
- Fatty & Lili: Humor a moudra z gauče a cvičáku (2020) – spolu se Zuzanou Peterovou
- Láska v Osvětimi (2025)
Literatura faktu a historické příběhy
V knize Můj život byl… se Jana Vrzalová věnovala životu a tvorbě české sochařky Marie Uchytilové. V knize Zasnoubena se smrtí připomněla osud odbojářky Ireny „Inky“ Bernáškové, první Češky popravené nacisty. Za tuto knihu získala v roce 2017 hlavní Cenu Egona Erwina Kische.
K období druhé světové války a holocaustu se vrátila také v historickém románu Láska v Osvětimi (2025). Kniha vychází ze skutečného příběhu slovenské Židovky Heleny Citronové a příslušníka SS Franze Wünsche. V roce 2026 za ni získala Cenu Miroslava Ivanova v kategorii historický román.
Humoristická tvorba
Společně se spisovatelkou a psychoterapeutkou Zuzanou Peterovou napsala knihu Fatty & Lili: Humor a moudra z gauče a cvičáku. V humorném dialogu se v ní setkávají dvě psí hrdinky – německá ovčačka Fatty Jany Vrzalové a buldočice Lili Zuzany Peterové.
Publicistika, překlady a editorská práce
Vedle vlastní knižní tvorby se Jana Vrzalová dlouhodobě věnuje publicistice, překladům z ruštiny a editorské práci. Je autorkou řady historických a publicistických textů a pravidelně publikuje také v revue Přísně tajné!.
Ukázky z tvorby
Zasnoubena se smrtí
Ukázky z knihy věnované životnímu příběhu odbojářky Ireny „Inky“ Bernáškové, která se spolu se svým otcem Vojtěchem Preissigem zapojila do protinacistického odboje.
Číst ukázky z knihy Zasnoubena se smrtí (PDF)
Fatty & Lili
Humorné vyprávění Jany Vrzalové a Zuzany Peterové v podobě dialogu dvou psích hrdinek – německé ovčačky Fatty a anglické buldočice Lili. Svět lidí i zvířat komentují s nadhledem, laskavostí a humorem.
Číst ukázky z knihy Fatty & Lili (PDF)
Láska v Osvětimi
Ukázka z historického románu inspirovaného skutečným osudem slovenské Židovky Heleny Citronové, vězeňkyně č. 1971, a jejím vztahem k příslušníkovi SS Franzi Wunschovi. Kniha vychází z dobových materiálů, svědectví pamětníků a soudních spisů.
Olga Nytrová a Jana Vrzalová na 7. literárním salonu ve Slovenském domě, 2025
Rozhovor s Janou Vrzalovou vede Olga Nytrová.
Se spisovatelkou Janou Vrzalovou. Čtenáře prosím: nesuďte
Rozhovor Olgy Nytrové s Janou Vrzalovou o knize Láska v Osvětimi, jejím vzniku, historickém pátrání a otázkách paměti, spravedlnosti, odpuštění a lidského rozhodování v mezních situacích.
Číst dále
Jsem tvou dlouholetou kolegyní v Klubu autorů literatury faktu, a proto jsem si s velkým zájmem a očekáváním přečetla tvoji jedinečnou knihu Láska v Osvětimi. Je to vskutku strhující četba. Dané téma v člověku vyvolává mnoho závažných otázek. A vyvstávají dilemata, která pociťuje lidská bytost obzvláště silně v dnešní krizové a rozporuplné době, kdy naše svědomí neodbytně promlouvá. Poválečné soudy po 2. světové válce měly za úkol učinit spravedlnosti zadost a mnohdy bylo přitom nutné rozetnout i prazvláštní gordické uzly. Jeden takový ses rozhodla jako autorka prozkoumat literárním i etickým, a též samozřejmě badatelským způsobem.
Jak ses cítila, když jsi byla požádána o napsání knihy, týkající se vztahu věřící židovské dívky a fanatického mladého esesáka, příběhu, jenž se skutečně odehrál v jednom z nejkrutějších koncentračních táborů?
Prvotní reakce? Šok. Bylo mi jasné, že zpracování námětu se bude podobat chůzi po tenkém ledě. Vždyť se týká holocaustu. Tématu bolestného pro všechny Židy. Pořád žijí pamětníci.
Jak dlouho trval průzkum v archivech a vlastní napsání knihy?
Pět let. Z nich téměř dva roky padly na shromažďování faktů. Nejobtížnější bylo pročtení obsáhlých soudních spisů z procesu se dvěma příslušníky SS, Franzem Wunschem a Otto Grafem, který se v roce 1972 konal ve Vídni. Nebylo snadné se k nim dostat, nicméně díky vstřícnosti Siegfrieda Sanwalda z Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes (DÖW) jsem je získala. Pátrala jsem rovněž v židovských komunitách v Evropě, v zámoří. Nebýt malé soukromé „armády“ ochotných lidí, jen obtížně bych se k informacím dostávala. Hodně mi také pomohl vrchní pražský rabín David Peter.
Člověk v sobě při zpracování takovéhoto tématu, které je monumentální a tragické, sahá lidstvu na puls, musí zmobilizovat mnoho mravních sil. Jak jsi příběh prožívala a jak ses přitom odreagovávala?
Psychicky je zpracování takového příběhu vyčerpávající. Bez podpory Zuzany Peterové, s níž se léta přátelíme a která je nejen spisovatelka, ale také psychoterapeutka, bych se neobešla. Moc dobře ví, co holocaust představoval. V plynových komorách ztratila na šedesát příbuzných. Bylo jí tedy jasné, že abych se nezhroutila, musí mi vymyslet „lék na tělo“. A přišla s nápadem na zřízení veřejného psího facebooku. „Naordinovala“ mi psaní humorných povídek ze života psů. Obě jsme pejskařky a ty příběhy píšeme lidem pro radost.
Přibliž nám hlavní hrdiny a zápletku příběhu.
Je to tragický příběh zcela nerovného vztahu židovské vězeňkyně a příslušníka SS. Nesrovnal se s tím, že po těžkém zranění na východní frontě se z něj stal kulhající mrzák, pro přímý boj v poli nepoužitelný. Jako dozorce v koncentráku se cítil ponížený, degradovaný. To jeho nenávist k vězňům, k Židům obzvlášť umocňovalo, posilovalo zuřivost a touhu zabíjet. Za lásku k Židovce mu, samozřejmě, hrozil tvrdý trest. Porušil norimberské zákony.
Helena Citronová byla vychována v ortodoxní židovské rodině. Jakémukoliv vztahu s ním se dlouho bránila. Vše, co jí doma vštěpovali, se však v pekle Osvětimi postupně propadalo do bezedné jámy marnosti a beznaděje. Jako duchovní určitě chápeš, že šlo o závažný morální problém. Spolu s dalšími spoluvězeňkyněmi se ocitla v podmínkách, na něž nebyla a ani nemohla být připravena. Jednala, jak nejlépe uměla. Nechtěla bych být v její kůži a ptát se sama sebe: Je hřích, co dělám? Je touha po životě hříchem? Je i pouhé přání rouháním?
Ve chvílích, kdy byl koncentrační tábor osvobozován, se Franz Wunsch zeptal Heleny, zda na oplátku pomůže v budoucnu ona jemu. Co nastalo, když byl tento nacista po letech souzen?
Na rozdíl od sestry Róziky, kterou Wunsch zachránil před plynovou komorou, nicméně její dvě děti v ní zahynuly, mu Helena pomoc slíbila. Slovo dodržela. K soudu do Vídně přijela. A vypovídala. Třebaže její odpovědi na dotazy obhajoby nevyznívaly jednoznačně ve Wunschův prospěch – nesly se v duchu „slyšela jsem, říkalo se“ a podobně – hodně mu pomohla. Oba obvinění od soudu odešli zproštěni obžaloby. Dílem i díky mazanosti obhajoby, mistrovsky znevažující svědectví bývalých vězňů Osvětimi, zpochybňující jejich paměť.
Zamýšlela ses ve své knize nad pamětí národa, nad tím, co je spravedlnost a odpuštění, co je dobro a zlo, víra. Jaké otázky se ti zejména v průběhu tvorby této prózy vynořovaly?
Ptám se stále: Lze bez paměti žít? Je pro nás důležitá? Jakými cestami by se náš vývoj ubíral, kdybychom historickou paměť nemilosrdně vymazali? Nemuseli bychom si mnohé z dávných let zopakovat, prožít znovu, abychom se konečně poučili? Jakou cenu bychom za takový reparát museli zaplatit?
Téma války, holocaustu je stále aktuální. Denně jsme prostřednictvím zpravodajství, doslova v přímém přenosu (!) svědky pronásledování, mučení, zabíjení mj. z rasových či náboženských důvodů. Dozvídáme se o projevech antisemitismu. Je tudíž nesmírně důležité si minulost připomínat. Jako memento, jako poučení. Fakta o dávných událostech by mohla posloužit rovněž jako obrana před opakováním hrůz, k nimž holocaust bezesporu patří. Nezapomínejme. Snažme se pochopit. Jak se praví v 5. knize Mojžíšově 32,7: „Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou.“
Vrátím-li se k osvětimskému příběhu, čtenáře prosím: NESUĎTE! Pokuste se vžít do osudů žen, které se ocitly v pekle Osvětimi, které byly postaveny do extrémních situací, jež je zaskočily. Svůj osud si nevybraly. Prostě stalo se, co se stalo! Proti své vůli se změnily v loutky v rukách mocných. Sama nevím, jak bych se, být na jejich místě, zachovala. Jen člověk nemoudrý a nedovzdělaný, válkou nijak nepoznamenaný, dobře najedený současník, jenž nepoznal hmotnou nouzi, jenž nikdy nemusel v nelidských podmínkách bojovat o holý život, dokáže soudit z poklidu domova.
Rozhovor vedla Olga Nytrová
Český zápas č. 21, 25. 5. 2025
