Slovenský básník a humorista Ondrej Kalamár ze své tvorby uvedl, jak sám říká, „dve básne a zopár aforismov“. Mně se obzvláště zalíbil aforismus kanibalův: ,Koľko ľudí, toľko chutí”.

Autor sám upozornil na jistou spřízněnost s Aloisem Marhoulem, dokonce tvrdil, že jsou jednovaječná dvojčata, ale to se mi zdálo přehnané. Alois Marhoul sám pak předčítal básně i aforismy ze své tvorby a opravdu, oba autoři mají mnoho společného – smysl pro humor a nadsázku a schopnost toto vše odít do slov a podat tak báječně, že posluchači jsou opravdu nadšení.

Karla Erbová svou úvodní báseň dokonce těmto dvěma mužům věnovala a pak přečetla ještě několik svých skvělých básní. Mně uchvátila báseň o tom, jak anděl na okně katedrály Notre-Dame váží duše.

Spisovatelka, novinářka a básnířka Zuzana Kuglerová vystoupila se svými básněmi jako poslední v literární části večera. Společně s Ondrejem Kalamárem přinesli své knihy – její kniha Legenda o Selenovi byla nominována na cenu Mimořádný literání počin roku 2015.

Ředitel Slovenského domu poté poděkoval účinkujícím první části večera. Po přestávce již přišel na řadu soubor Okienko snov Ellen Waltersteinové s lidovými písničkami a tanci ze Slovenska. Kromě písní byli součástí jejich programu i scény z jednotlivých ročních období - např. stavění májky nebo vinobraní. Milovníci lidových písní si opravdu přšli na své. Bylo krásné se zase jednou sejít se slovenskými přáteli a připomenout si onu slovanskou vzájemnost i na poli literárním a hudebním.

V obecenstvu se sešli kromě již uvedených umělců např. Olga Nytrová, Markéta Hlasivcová, Jindřich Volek, Zuzana Havelková, Jana Hochmannová, Zita Malaníková, Jaroslava Pechová, Eliška Peroutková, Vlasta Polívková, Olga Schmidtová, Pavel Benda, Antonín Šícha  a další.

Markéta Hlasivcová