Odešla jste nám, sestro Anežko, smrt se neptá, však dosud nám zní v uších Váš poslední pozdrav – „bez poznání nemůže být nikdo dobrý“ – připravovala jste nás na budoucnost – století 21., jemuž v mnohém zatím nerozumíme.

Budovala jste pevně svou vírou a vůlí – hrad víry „Vyšehrad“ – slyšíme Vaši neochvějnou poslušnost k Pravdě, Vaše činy, Vaši pomoc, Vaše pokárání, laskavé napomenutí, které odhaluje vždy naše slabiny.

Díky za Vaši ochranu cti v církvi, vždyť jedině čest, spravedlnost a pravda ubrání čistotu našeho svědomí. Byla jste vědoucí, byla jste pokorná a skromná žena, jež ví, že Spasitel je nadějí pro svět a radostí nebe a že veškerým svým počínáním, svým rozumem, citem, úsměvem odkazujete k němu – neboť my hledáme jeho stopy ve Vás.

Proto věříme:

Jste článek řetězu.
A nejste poslední.
Ten řetěz potrvá,
když odešla jste z našich vln času.
Nad Vámi zatmí se,
nad jiným rozední.
A pro ten příští svit
i noc Vaše plna jasu.
Kéž Vaše noc nám dá denní jas
a my procitneme
a nezklameme tento důvěryplný čas.

PhDr. Anna Flieglová, Praha
4. 2. 2009

K jubileu

K 85. narozeninám spolupracovnice

Slunce stoupá do zenitu,
pole zlátne v jeho svitu.
Nebe - záře, prostor, čas,
země - zrno, růst a klas.

Ctíme život oslavenkyně naší,
vždyť jí Pán Bůh zdraví dá,
náladu nepokazí zmatky,
a pokojnou mysl má.

Přejeme rodinu věrnou,
aby mohla zpívat díky,
ráno i večer se slavíky,
byla jen zřídka mrzutou.

Ač iudicium difficile,
sama řídíc rozvody,
vídala odchody bez návratů zpět,
však jí samé se dařilo mezi růžemi
pro lásku hnízdo vystavět.

Kéž si jubilantka zachová laskavost,
vždyť ji stáří osvěcuje,
žije plně přítomnost,
ať snáší, přijdou-li, i neduhy
a narostou jí křídla jako orlovi.

Praha, červen 2008

Proměny času

Setkání knihovníků po 30ti letech

Jaro v plné parádě,
ve veselé náladě,
knihovníčci se schází
v restauraci Staré časy.

Jedni v institucích národních,
druzí starých iniciál sají bohatost
v pergamenech mnohých,
muzeální litera
uchvacuje knihomola.

Knihy jsou nám tím, čím perutě ptákům,
naše mládí samý zpěv,
radost proudí ze všech cév.

Jak se k létu kloní čas,
rozlévá se slunce jas,
nad sady a nad nivami,
zraje víno, zlátne klas.

A tak mnozí budují,
nejen knihovnu národní,
a když přešlo mládí,
méně se už řádí,
a pak jeseň dumavá
pomalu se přikrádá.
Ale věrnost, ale láska, ale moudrost zůstává!

Rok tento prožil velký čas,
buď, Pane, tobě dík.
Člověk by chtěl zpátky
jen zadními vrátky.

Vždyť tou nejkrásnější knihou život sám a každá naše touha,
a tak, jako v bylinách, je v lidech dvojnost,
sil nejlepších i přenejhorších hojnost.

A tak važme si okamžiků,
jak mládenec z kašny na Uhelném rynku hroznu,
že předat má ho komu - dívce milené,
čas má nás a můžem si ho dnes darovat,
on na nikoho nečeká.

Překrásná zahrada
košatý strom
nezvyklé ovoce na stromě tom,
od jara do zimy vidím je růst
trhejme ovoce a dávejme dál
pro radost vnímavých čtenářů,
pro díky profesorům,
pro věrnost knihovnám,
v knize života moudře čtěme
a v umění nejvzácnějším,
že moudře a svobodně žijeme,
vynikejme.

Praha, 17. května 2008