O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

Jitka Veselá Ráda bych nabídla úryvek z knihy, která mě v poslední době zaujala. Knihu nemám přečtenou celou, prozatím si v ní jen tak listuji a vychutnávám zvolené pasáže. Je to ovšem má dávná láska, kterou jsem jen na několik let odložila. Antoine de Saint-Exupéry: CITADELA ...Setkal jsem se jednou s kněžnou, která pracovala jako pradlena. Její družky se jí smály: „Kde máš své království, pradleno? Dříve jsi mohla stínat hlavy, a nyní po tobě smíme beztrestně plivat...A je to spravedlivé!“     Neboť spravedlnost podle nich znamenala odplatu. Pradlena mlčela. Možná, že byla pokořená i v sobě samé, hlavně však vzhledem k čemusi, co bylo větší než ona. Celá ztuhlá a bledá se skláněla nad prádlem. A družky do ní beztrestně strkaly loktem. Přitom v ní nebylo nic vyzývavého, byla ve tváři krásná, mírných pohybů a tichá a já jsem pochopil, že se její družky nevysmívají ženě, ale jejímu úpadku. Neboť dostane-li se ti do drápů člověk, jemuž jsi snad předtím záviděl, roztrháš ho.     Dal jsem ji proto předvolat: „Nic jiného o tobě nevím krom toho, že jsi vládla. Ode dneška je život i smrt tvých družek pradlen ve tvých rukou. Navracím ti tvou vládu. Jdi.“ Když potom opět zaujala své místo nad prostým lidem, bylo pod její důstojnost vůbec si na urážky vzpomenout. A když pak její družky od prádla už nenacházely potravu pro svá vnitřní hnutí v jejím úpadku, našly jí v její vznešenosti a začaly ji ctít. Pořádaly k oslavě jejího návratu na trůn veliké slavnosti, a když procházela kolem nich, padaly na tvář, samy zušlechtěny tím, že se jí kdysi dotkly prstem.... (s.40)Překlad Věra Dvořáková, nakl.Vyšehrad, Praha 1975