Mgr. Rudolf Špaček: Z knihy „Zaostřeno na stvoření“  Světlo   

Apoštol Jan píše ve svém prvním listu – Bůh je světlo, není v něm nejmenší tmy. Ale k tomu, abychom to pochopili, je třeba zbavit se jakýchkoli ustálených představ o Bohu. Mnozí lidé si jej představují jako pohádkového dědečka nebo jako přísného soudce, který nás touží jen odměnit či potrestat.    Mojžíšovo Desatero nás nabádá k tomu, že si Boha nemáme zobrazovat, abychom se nefixovali na nějakou představu. Proto já hovořím spíše o Principu, o nejvyšším Tvůrci, o Prozřetelnosti, spíše filosofickými pojmy se snažím vyjádřit nevyjádřitelné, abych tak alespoň vzdáleně vykreslil Boží podstatu. Janovo vyjádření, že Bůh je světlo, je také správné a pravdivé a nejen slepí by mohli tuto pravdu podpořit. Každý z nás cítíme, jak moc je potřeba světlo k životu. Bez Boha, bez světla nemůžeme vidět vůbec nic. Kéž v našem životě je světla vždycky dost a kéž to světlo máme i ve svých duších. Kouzlo pohádek. Nedávno jsem zaslechl v televizi zajímavou informaci. Náš národ je údajně jediným na světě, který miluje nadevše pohádky, že nikde ve světě si lidé nevynucují o svátcích pohádky v hlavním vysílacím čase tolik jako u nás. A řekl jsem si, že přes všechny peripetie a negativní zprávy přece jen v našem národě něco krásného a pozitivního podřimuje. V něžném rozpoložení předpokládáme ukryté tajemství a býváme jím dojati, chceme mu porozumět. Plně chápeme, že princ položí život pro zakletou princeznu a ona jej může zachránit jedině tím, že obětavě a z lásky nabídne život svůj. Mávnutím kouzelného proutku nakonec všechno dobře dopadne a nepřející černokněžník shoří v plameni, který jej definitivně zbaví moci. Kdesi v hloubi srdce vyciťujeme, že ona pohádková moudrost a pravda je ryzí, poctivá a že je vlastní i nám, kteří se s hlavními hrdiny nenápadně ztotožňujeme. Jakoby to bělostné a čisté v nás bylo také na dlouhou dobu zakleto a čekalo na vysvobození z nekonečného spánku.    A možná je to právě tím, že pro spoustu agresivních a nemilosrdných informací, které se na nás dnes a denně valí z mediálních prostředků, je člověk podvědomě přitahován světem pohádek, kde dobro vítězí rychleji než jsme schopni zaregistrovat v běžném životě. Pohádky tak naplňují niterná přání naší duše, jejímž odvěkým údělem je hledání dobra a spravedlnosti.