Josef Špak: Rozhovor na cestě

   Dobrý rozhovor je, žel, vzácností. Mnohé rozhovory spočívají v tom, že si jen prostě něco sdělujeme, aniž bychom o tom zahájili vážnou výměnu názorů. Mluvení dělá lidem dobře. Především tehdy, když mohou mluvit sami. Má-li vzniknout nějaký společný útvar, při němž se oba partneři dostanou ke slovu, je třeba dbát na tuto zásadu:    při naslouchání mít skutečně dobrou vůli, chtít porozumět tomu, co je řečeno a při hovoru stát o to, aby mi ostatní skutečně porozuměli. Největší umění, myslím, je umění naslouchat. Při tom bych se měl bez předpojatosti ponořit do pocitů a myšlenek svého protějšku a dát se jimi ovlivnit. Chci-li odpovědět na to, co bylo řečeno a stojím-li o to, aby mě ten druhý pochopil, měl bych se nejdříve přesvědčit o tom, že je tomu ochotný a že to, co se chystám říci, se skutečně týká předmětu našeho rozhovoru. Vždycky bychom se měli vyjadřovat krátce a výstižně. Neustále bychom se měli přesvědčovat, že nás náš protějšek dokáže sledovat a že nás sledovat chce.    Zachování rovnováhy mezi dáváním a přijímáním není jenom tajemstvím zdařilých rozhovorů!                                     

Mgr.Josef Špak, emeritní patriarcha CČSH 

(Příspěvek ve sborníku Dialog na cestě Vydává nakladatelství Blahoslav, CČSH Praha 2005, Vyšlo v časopise Husita v prosinci 2005)