Katka Sudová

VÍRA

Když ráno otevírám oči,

kdo dává mi sílu?

Když svět se se mnou moc rychle točí,

kdo ho pro mě zastaví?

Když udělám první krok z postele,

kdo mě podpírá?

Když modlím se o Nedělích v kostele,

kdo mě vyslyší?

Ty tam, někde nahoře. Vidíš nás. Slyšíš. Miluješ.    

V roce 2008 vystoupila se svou básní Metafora v reportáži o Literárně dramatickém klubu Dialog na cestě, kterou v dubnu natočila Česká televize.  http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/308298380060008/video/  .

Tanec je všechno…Svět je jako taneční parket a lidé tanečníci, co na něm zápasí, však první kroky dělají už od mala. Ten tanec se jmenuje život, a každý ho musí znát, aby mohl tančit, aby se nemusel bát… Občas se stane náhodou, tanečník šlápne špatně, ale všichni s touto nehodou počítáme jen matně. Kdybychom více mysleli dopředu, předešli bychom omylu… Na parketu života musíš se s bolestí prát, Když upadneš, vždycky zas musíš vstát! Chyby nás naučí více, než jen ta sláva pouhá, však to bylo jen předtančení, naše cesta je ještě dlouhá… To špatné člověka bolí, ale alespoň nás to přesvědčí, k čemupak je dobrá, ta paměť člověčí… …a že lepší je někdy zkusit štěstí, a ne dělat celé roky, stále stejné, obnošené kroky…Kdo je Tanec?… Tanec je můj život, ale zakázal mi kdosi žít a zavřel mě v kleci.  Tanec je můj svět z ledu, ale kdosi pod ním zapálil a on rozpouští se docela. Tanec je můj věrný přítel, ale do zad mi občas kudlu vráží. Tanec je herec, co hraje divadlo tak rád... Je to ten nejkrutější vrah, pomalu mě rdousí,  a přeci mě nechá, jak na špičce ledovce, balancovat a bojovat o holý život. Bez něj jsem jak šíp bez hrotu, jako květina bez vody. Jsem anděl co zlomené má křídlo a vzlétnout už nemůže... Jsem nezkrotný ďábel, a přece mě strach zkrotil trochu... Jsem živel bez života, smysl beze smyslu...  Já jsem a přece nejsem…