PhDr. Jaroslav Holoubek (* 24. 2. 1946, Nová Ves u Chotěboře – † 6. 11. 2016, Praha) byl český básník, prozaik, novinář, publicista, fotograf, překladatel a vysokoškolský pedagog. Významnou část své profesní dráhy spojil také s gastronomií a cestovním ruchem.

Pocházel z podhůří Železných hor. Po maturitě na gymnáziu v Chotěboři v roce 1963 pracoval v jihlavském archivu. V letech 1964–1969 studoval archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, studium však nedokončil. V letech 1970–1974 studoval televizní publicistiku na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy. Titul PhDr. získal v roce 1981 prací Kapitoly z dějin českého novinářství.

V průběhu života vystřídal řadu profesí. Pracoval mimo jiné v archivu, jako knihovník, fasádník či skladník, nejvýrazněji se však uplatnil jako novinář a redaktor. V letech 1974–1986 působil v Mladé frontě, poté v časopise Kmen, respektive Tvorba, a v roce 1990 v Tvaru. V roce 1991 se stal šéfredaktorem filmového časopisu Premiéra. Od roku 1992 pracoval v deníku Blesk, kde v letech 1993–1994 zastával funkci šéfredaktora, následně vedl Nedělní Blesk. Působil také ve Večerní Praze a jako šéfreportér týdeníku Story.

V dalších letech se stále více věnoval gastronomii, hotelnictví a cestovnímu ruchu. V letech 2005–2007 byl šéfredaktorem odborného časopisu Hotel Revue, v roce 2008 vedl Gastro Magazín a později v něm působil jako redaktor. Spolupracoval rovněž s časopisem Asociace hotelů a restaurací ČR. Od roku 2006 působil jako pedagog na Vysoké škole hotelové v Praze.

Literárně začínal v šedesátých letech. Publikoval v brněnském časopise Host do domu a výrazně se spojil také s okruhem časopisu Divoké víno, v jehož redakci v mládí působil a kde publikoval svou poezii. K Divokému vínu se později znovu vrátil a své básně v něm zveřejňoval až do posledního roku života.

Byl autorem řady básnických sbírek, próz, fejetonů, esejů, reportáží, rozhovorů a recenzí. K jeho básnickým knihám patří například Úžas, Zakázané ovoce, Stradivárky na dálnici, Čelní náraz, Načasovaná slepice, Včelí král, Ponorka v zahradě Čech, Piha na nose, Faustovy narozeniny, Hořká komedie, Kdybych se nenarodil, Čínské hůlky a Veselý hřbitov. Jeho básně byly překládány a publikovány také v zahraničí.

Vedle poezie vydal také knihy věnované významným osobnostem, gastronomii a technickým tématům. Patří k nim například Teď už to můžu říct, Já bejval divnej kluk, Gurmáni ze Smíchova, Příběhy staveb a okřídlených kol či publikace věnovaná stavbám silnic, mostů a železnic. Jeho povídky a fejetony byly zastoupeny v řadě sborníků a verše také v antologiích české poezie.

Věnoval se rovněž překladatelské práci. Překládal poezii i další literaturu a podílel se například na českém vydání Coubertinovy Ódy na sport. Jako cestovatel navštívil řadu evropských i mimoevropských zemí a účastnil se literárních festivalů doma i v zahraničí.

Za svou literární a novinářskou práci získal několik ocenění. Byl členem profesních a literárních organizací a řadu let působil také v České asociaci novinářů a publicistů cestovního ruchu, kde pracoval ve výboru a vedl gastronomickou sekci.

Jaroslav Holoubek zemřel 6. listopadu 2016 ve věku 70 let na následky těžkého zranění.