Zdeněk Janík (* 7. 10. 1923, Brno – † 3. 4. 2022, Praha) byl český básník, fejetonista, aforista, překladatel, publicista, pedagog a novinář.
Dětství a mládí prožil převážně v Písku, kde navštěvoval reálku a v letech 1935–1942 gymnázium. Po maturitě za heydrichiády byl totálně nasazen. Po skončení druhé světové války studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy angličtinu, český jazyk a filozofii.
Působil jako středoškolský pedagog v Praze. Na počátku 50. let byl z politických důvodů ze školství propuštěn a pracoval mimo jiné jako dělník v lese a v zemědělství. V 60. letech se mohl k pedagogické práci vrátit a později působil také jako redaktor Učitelských novin. Po roce 1969 nesměl vykonávat své původní profese a až do odchodu do důchodu pracoval převážně jako korektor v tiskárně.
Psát básně začal již během studií. Vedle poezie se věnoval fejetonům, aforismům, tvorbě pro děti a překladům. Jeho verše a fejetony zaznívaly v Československém a Českém rozhlase i v televizi a vycházely v řadě novin a časopisů. Přispíval mimo jiné do periodik Akord, Alternativa, Archa, Fórum, Hospodářské noviny, Host, Katolický týdeník, Lidové noviny, Literární noviny, Mosty, Naše rodina, Nové knihy, Obrys, Proglas, Psí víno, ROK, Texty a Tvar.
Významné místo v jeho životě i literární tvorbě měl Písek. Pro Československý rozhlas připravoval pásma a podílel se také na rozhlasových a televizních pořadech věnovaných Písku a jeho osobnostem.
V roce 1972 získal pod pseudonymem Tomáš Šobr Cenu F. M. Klácela za rukopisnou básnickou sbírku Bourání lusthausů srdce. V roce 1999 obdržel za fejeton Pes po ránu jednu z prémií Ceny Evropský fejeton Brno a v roce 2007 získal čestné uznání v soutěži O Rožnovský fejeton.
Po roce 1989 se stal členem Obce spisovatelů, PEN klubu, Syndikátu novinářů České republiky a Umělecké besedy. Působil také v redakční radě bulletinu Obce spisovatelů Dokořán.
K jeho básnickým knihám patří například Hledání klíčů, Vracím se k tobě chlapeckou lodí, Volání na časy, Nepřišel ještě zaklepat čas a Kaleidoskop. Pro děti napsal Slovohrátky a knižně vyšly také jeho fejetony. Jeho aforismy byly zařazeny do několika antologií. Vedle vlastní tvorby se věnoval překladům z angličtiny a němčiny. Jeho básně, fejetony a aforismy byly překládány do angličtiny, francouzštiny, němčiny a polštiny.
Zdeněk Janík zemřel 3. dubna 2022 v Praze ve věku 98 let. Pohřben je na Lesním hřbitově v Písku.
Z tvorby
Zdeněk Janík se věnoval poezii, fejetonu, aforismům, tvorbě pro děti a překladům. Jeho verše a fejetony vycházely v řadě českých periodik a byly překládány také do angličtiny, francouzštiny, němčiny a polštiny.
Knižní tvorba
Pro děti vydal knihu Slovohrátky (1999, druhé rozšířené vydání 2005). K jeho básnickým sbírkám patří Hledání klíčů (2000), Vracím se k tobě chlapeckou lodí (2000), Volání na časy (2003), internetová sbírka Nepřišel ještě zaklepat čas (2004) a Kaleidoskop (2006).
Knižně vyšly také jeho fejetony Stalo se… (1991) a Hladce a obrace (2005). Jeho aforismy byly zastoupeny v antologiích Slovník myšlenek a Nezabolí jazyk od dobrého slova.
Překlady
Přeložil román Paula Bowlese Pavoučí dům, publikaci Geralda Drewse Výklad snů od A do Z a spolu se Zuzanou Gabajovou knihu Petera Singera Osvobození zvířat.
Čas je nit na kolovrátku
Báseň prochází jednotlivými měsíci roku a v krátkých obrazech propojuje proměny přírody, vzpomínky, každodenní život a plynutí času.
Dobový medailonek
