Prof. Erazim Kohák, Ph.D. (* 21. 5. 1933, Praha – † 8. 2. 2020, Praha) byl český filosof, spisovatel, publicista a vysokoškolský pedagog. Patřil k výrazným osobnostem českého filosofického myšlení druhé poloviny 20. a počátku 21. století. Ve své práci se zabýval především fenomenologií, etikou, ekologickou filosofií, otázkami demokracie a vztahem člověka k přírodě.
Narodil se v Praze do rodiny novináře Miloslava Koháka a učitelky Zdislavy Kohákové. Za druhé světové války byli oba jeho rodiče vězněni za odbojovou činnost. Po únoru 1948 rodina odešla do exilu a po pobytu v uprchlických táborech se usadila ve Spojených státech. Erazim Kohák zde zpočátku pracoval v dělnických profesích a současně studoval filosofii a religionistiku na Colgate University. Díky stipendiu pokračoval na Yaleově univerzitě, kde získal titul magistra a v roce 1958 doktorát z filosofie a religionistiky. Téhož roku obdržel Cooperovu cenu z antické filosofie.
Svou akademickou dráhu spojil především s Boston University, kde se v roce 1970 habilitoval a v roce 1977 se stal profesorem. Vedle vysokoškolské práce se věnoval českému intelektuálnímu a kulturnímu prostředí v exilu, publikoval v českých i zahraničních časopisech a překládal díla českých filosofů do angličtiny. Významně se zasloužil zejména o zpřístupnění díla Jana Patočky zahraničním čtenářům.
Po roce 1989 se začal postupně vracet do Československa. V letech 1991–1994 vyučoval střídavě v Bostonu a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1995 ukončil své působení na Boston University a natrvalo se vrátil do České republiky. Na FF UK pokračoval ve výuce filosofie, později působil také v Centru globálních studií Akademie věd ČR. V roce 2000 se stal emeritním profesorem Univerzity Karlovy.
Jeho filosofické myšlení vyrůstalo zejména z díla Edmunda Husserla, Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Patočky a Paula Ricœura. Filosofii nechápal pouze jako akademickou disciplínu, ale jako hledání odpovědí na otázky lidské odpovědnosti, dobra, svobody a vztahu člověka ke světu. Významnou část svého díla věnoval ekologické etice a morálnímu vztahu člověka k přírodě.
Vedle odborných filosofických prací psal eseje, publicistické texty a knihy určené širší veřejnosti. K jeho významným dílům patří The Embers and the Stars, Jan Patočka: His Thought and Writings, Člověk, dobro a zlo, Průvodce po demokracii, Zelená svatozář, Domov a dálava a česká podoba jeho úvah o morálním smyslu přírody Oheň a hvězdy.
Erazim Kohák byl rovněž výrazně činný ve veřejném životě. V americkém exilu se zapojoval do československého demokratického prostředí a po návratu do vlasti se účastnil veřejných debat zejména o demokracii, etice a ochraně životního prostředí. Svůj vztah ke křesťanství spojoval s aktivním působením v církevním prostředí; po návratu do Prahy se angažoval v Klimentském sboru Českobratrské církve evangelické.
Za svou práci získal řadu ocenění, mimo jiné Cenu Josefa Vavrouška. V roce 2013 mu byl propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Tvorba
Výběr z knižní tvorby
The Victors and the Vanquished (s Hedou Kovályovou, 1973)
Na vlastní kůži (s Hedou Kovályovou, 1973)
Národ v nás (1978)
Idea and Experience (1978)
The Embers and the Stars (1984)
Jan Patočka: His Thought and Writings (1989)
Dopisy přes oceán (1992)
Jan Patočka: filosofický životopis (1993)
P.S.: Psové (1993)
Život v pravdě a moderní skepse (1994)
Člověk, dobro a zlo (1994)
Hesla Erazima Koháka (1995)
Pestrost a pravda (1997)
Průvodce po demokracii (1997)
Hesla mladých svišťů (1998)
Zelená svatozář. Kapitoly z ekologické etiky (2000)
Orbis bene vivendi (2001)
Domov a dálava (2009)
Oheň a hvězdy. Filosofická zamýšlení nad morálním smyslem přírody (2016)
Dialog s nocí
Hebce nadchází noc, daleko od elektrického vedení a asfaltovaných silnic, tam, kde se zapomenutá vozová cesta vytrácí v mlází. Noc tu jen zvolna vytlačuje zdráhající se den. Je čas střídání. Jasné světlo letního dne, chladná zeleň a výrazná modř pozvolna ustupují hluboké panenské tmě. Temnota tiše vrůstá do lesa, prosakuje na mýtinu a proniká do duše, vše usmiřuje, vše hojí, připravuje svět pro nový den. Kdyby nebylo tmy na obnovu duše, lidem by brzy došla konečná zásoba snů. Bez usmíření, bez odpočinku by křehli a lehce se lámali jako dubové větývky vysušené ve střídání ročních období.
… Daleko od elektrické sítě noc ještě přichází obnovit duši, přichází hluboká, panenská tma mezi uhlíky skomírajícího ohně a hvězdnou klenbou nad hlavou.
Noc nadchází hebce, téměř nepozorovaně. Tma se kradmo ukládá do podrostu, pod visuté větve jedlovců a mezi balvany rozvalené hráze; pomalu prosakuje a přikrývá zem. Nad vrcholy stromů je ještě světlo, jen dole při zemi klíny, ostré a jasné v denním světle, teď splývají s odštěpky kůry okolo špalku. Je čas odložit sekyru a kalač, napřímit tělo shrbené celodenní námahou a vzhlédnout od temnoucí země k světlému nebi.
… Vůkol je tma, jen bledé nebe nad hlavou dá vyniknout černému krajkoví stromů a zve oči, po celý den připoutané k zemi, aby vzhlédly k nebesům. Marně jsem se snažil zachytit, jak se na nebi pozvolna rozsvěcují hvězdy. Nijak se nerozsvěcují. Jen nejsou – a pak najednou jsou, jako by někdo špendlíkem propíchl nebeskou báň. Mnohokrát jsem pozoroval nebe a věděl přesně předem, kde se objeví první hvězda. Přesto jsem nikdy nespatřil, jak k tomu dochází. Snad jsem na okamžik slevil z pozornosti, snad jen mžikl očima. Jen vím, že jednu chvíli se nad hlavou klene jen tmavnoucí, nenarušené nebe a pak bez přechodu je na něm hvězda, najednou, světlá a jasná.
Potom další a další, až se celá divotvorná klenba rozzáří jejich světly. I to je chvíle úžasu, vzácného v našem věku. Hvězdy nenaléhají. Zaplaší je i bílá záře lihové lampy nebo odražený svit neonů. Jen tam, kde lidé dovedou uctít noc, mohou spatřit zázrak hvězdného nebe tak, jak jej viděl autor devatenáctého žalmu, jehož začátek přeložili kraličtí „Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje“.
Úryvek z knihy Erazima Koháka The Embers and the Stars (Chicago: University Press), s. 27–28. Přeložil autor. Uveřejněno ve sborníku Dialog na cestě 2, Praha: Blahoslav, 2006.
