Jarmila Konečná (* 16. října 1931, Beverloo-Beeringen, Belgie) je česká básnířka a prozaička, dlouholetá členka Církve československé husitské. Profesním povoláním byla zdravotnice.

Narodila se v Belgii, kde její otec v době světové hospodářské krize našel práci. Po návratu rodiny do Československa vyrůstala v Napajedlích na Zlínsku. V roce 1952 absolvovala Vyšší zdravotní školu v Brně. Pracovala nejprve jako zdravotní sestra na chirurgii a po získání další odborné kvalifikace jako rentgenová laborantka. Setkávání s nemocnými lidmi a zkušenosti ze zdravotnictví výrazně ovlivnily její pohled na život i pozdější literární tvorbu.

Básně začala psát již v dětství. Později se její tvorba propojila také s výtvarným prostředím, když v Karviné působila při výtvarné skupině PARAZOL literární skupina, jejíž členové svou poezii představovali při výstavách a vernisážích. Její básně vycházely časopisecky a zazněly také v rozhlase.

Od 80. let publikovala poezii v Českém zápase a v Kalendáři Blahoslav. Knižně debutovala v roce 1991 básnickou sbírkou Doteky slova. V témže roce vyšla také její knížka veršů a říkanek pro děti Řetízek. Některé říkanky z této knihy byly později zařazeny do školních čítanek pro 2. a 3. ročník základních škol.

V roce 1993 vydala prózu Slyšet a přijmout, osobní svědectví o duchovní zkušenosti, růstu a zrání. Následovala básnická sbírka Opěrný bod (1995) a později sbírka Zapomenutý sedmý den (2009). Její básně se objevovaly rovněž v almanachách a dalších společných publikacích.

Literárně zůstala aktivní i ve vysokém věku. V roce 2025 vyšla její autobiografická kniha Černá nit, která volně navazuje na prózu Slyšet a přijmout a vrací se k autorčiným životním zkušenostem, rodině, dětství i duchovnímu hledání.