Mgr. Rudolf Špaček (* 20. ledna 1966) je český duchovní Církve československé husitské, publicista a autor knih s duchovní tematikou.

Působí jako farář Církve československé husitské v Hlinsku. Vedle duchovní služby se věnuje také publicistické a autorské činnosti. Ve svých textech se zabývá otázkami víry, mezilidských vztahů, smyslu života a hledáním duchovního rozměru každodenního života.

Je autorem knih Střípky života (2005), Zaostřeno na stvoření (2007) a Internetový farář – Ruda Špaček (2016). Jeho tvorba propojuje duchovní témata s příběhy a úvahami vycházejícími z běžného života.

Rudolf Špaček se snaží oslovovat lidi také mimo tradiční prostředí církve. V médiích bývá představován jako „internetový farář“ a využívá rovněž moderní komunikační prostředky. Vedle duchovní a publikační práce se podílí na životě hlinecké náboženské obce, která provozuje také vlastní malé občerstvení na farní zahradě.

Přehled tvorby

Knižní tvorba

Střípky života (2005) – soubor příběhů, povídek a zamyšlení, v nichž autor propojuje každodenní zkušenosti s duchovními a filosofickými úvahami.

Zaostřeno na stvoření (2007) – volné pokračování knihy Střípky života. Krátké příběhy a úvahy se zabývají vírou, lidským životem, mezilidskými vztahy a hledáním duchovního rozměru každodennosti.

Internetový farář – Ruda Špaček (2016) – soubor autorových úvah a zamyšlení nad vírou, člověkem, mezilidskými vztahy a současným světem.

Další tvorba

Rudolf Špaček publikuje také kratší duchovní úvahy, povídky a zamyšlení v církevních periodikách a dalších publikacích. Jeho texty často vycházejí z běžných životních situací, které propojuje s duchovními a filosofickými tématy.

Zaostřeno na stvoření – Světlo

Světlo

Apoštol Jan píše ve svém prvním listu – Bůh je světlo, není v něm nejmenší tmy. Ale k tomu, abychom to pochopili, je třeba zbavit se jakýchkoli ustálených představ o Bohu. Mnozí lidé si jej představují jako pohádkového dědečka nebo jako přísného soudce, který nás touží jen odměnit či potrestat.

Mojžíšovo Desatero nás nabádá k tomu, že si Boha nemáme zobrazovat, abychom se nefixovali na nějakou představu. Proto já hovořím spíše o Principu, o nejvyšším Tvůrci, o Prozřetelnosti, spíše filosofickými pojmy se snažím vyjádřit nevyjádřitelné, abych tak alespoň vzdáleně vykreslil Boží podstatu.

Janovo vyjádření, že Bůh je světlo, je také správné a pravdivé a nejen slepí by mohli tuto pravdu podpořit. Každý z nás cítíme, jak moc je potřeba světlo k životu. Bez Boha, bez světla nemůžeme vidět vůbec nic. Kéž v našem životě je světla vždycky dost a kéž to světlo máme i ve svých duších.

Kouzlo pohádek

Nedávno jsem zaslechl v televizi zajímavou informaci. Náš národ je údajně jediným na světě, který miluje nadevše pohádky, že nikde ve světě si lidé nevynucují o svátcích pohádky v hlavním vysílacím čase tolik jako u nás. A řekl jsem si, že přes všechny peripetie a negativní zprávy přece jen v našem národě něco krásného a pozitivního podřimuje.

V něžném rozpoložení předpokládáme ukryté tajemství a býváme jím dojati, chceme mu porozumět. Plně chápeme, že princ položí život pro zakletou princeznu a ona jej může zachránit jedině tím, že obětavě a z lásky nabídne život svůj. Mávnutím kouzelného proutku nakonec všechno dobře dopadne a nepřející černokněžník shoří v plameni, který jej definitivně zbaví moci.

Kdesi v hloubi srdce vyciťujeme, že ona pohádková moudrost a pravda je ryzí, poctivá a že je vlastní i nám, kteří se s hlavními hrdiny nenápadně ztotožňujeme. Jakoby to bělostné a čisté v nás bylo také na dlouhou dobu zakleto a čekalo na vysvobození z nekonečného spánku.

A možná je to právě tím, že pro spoustu agresivních a nemilosrdných informací, které se na nás dnes a denně valí z mediálních prostředků, je člověk podvědomě přitahován světem pohádek, kde dobro vítězí rychleji než jsme schopni zaregistrovat v běžném životě. Pohádky tak naplňují niterná přání naší duše, jejímž odvěkým údělem je hledání dobra a spravedlnosti.

Z knihy Zaostřeno na stvoření

Rozhovory a média