Mgr. Josef Špak (* 10. července 1929, Litomyšl; † 12. září 2016, Praha) byl duchovní, teolog a šestý patriarcha Církve československé husitské.
Vyrůstal v Litomyšli, kde absolvoval Státní reálné gymnázium. K jeho významným životním vzorům patřil litomyšlský farář Církve československé a hudebník Jaromír Metyš. Po maturitě studoval teologii na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké, respektive po jejím rozdělení na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze. V roce 1952 byl vysvěcen na kněze.
Po krátkém působení v Písku a absolvování vojenské služby se jeho dlouholetým působištěm stala náboženská obec v Českých Budějovicích-Suchém Vrbném, kde byl v letech 1954–1973 farářem. Vedle duchovenské a pastorační práce se věnoval také hudbě – založil smyčcový kvartet a vedl ženský pěvecký sbor. Významně se zasloužil také o vybudování nové modlitebny a fary, slavnostně otevřené v roce 1962.
Na počátku sedmdesátých let se dostal do konfliktu s tehdejší státní církevní správou. Odmítl nařízené přeložení do jiné náboženské obce a v roce 1973 přišel o státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. V letech 1973–1989 proto pracoval v dělnických profesích ve slévárnách. Na své duchovní poslání však nerezignoval – pokračoval v biblických hodinách a setkávání s věřícími, věnoval se práci s dětmi a mládeží a vedl pěvecký kroužek. Od roku 1974 jej sledovala Státní bezpečnost.
Po změně politických poměrů se mohl vrátit do duchovní služby. V roce 1990 byl znovu ustanoven farářem v Českých Budějovicích a od září téhož roku působil v náboženské obci Praha 1-Staré Město. V srpnu 1994 byl zvolen šestým patriarchou Církve československé husitské a tuto funkci zastával do roku 2001.
Po skončení patriarchátu pokračoval v práci pro církev. V letech 2001–2004 působil jako referent naukového odboru ústřední rady a od roku 2005 jako farář v Praze-Strašnicích. Ve své teologické práci se výrazně věnoval zejména liturgii, pastoraci a otázkám života církve.
Byl rovněž autorem teologických, liturgických a publicistických textů. Jeho články, stati a úvahy vycházely především v týdeníku Český zápas a v Náboženské revue CČS. K jeho knižně vydaným pracím patří Agenda Církve československé husitské. Část 1. Svátosti a obřady (1994), Agenda Církve československé husitské. Část 2. Pohřební obřady (1997) a Kazatelský cyklus: podle ekumenického lekcionáře (2004).
Příspěvek ve sborníku Dialog na cestě
Dobrý rozhovor je, žel, vzácností. Mnohé rozhovory spočívají v tom, že si jen prostě něco sdělujeme, aniž bychom o tom zahájili vážnou výměnu názorů. Mluvení dělá lidem dobře. Především tehdy, když mohou mluvit sami.
Má-li vzniknout nějaký společný útvar, při němž se oba partneři dostanou ke slovu, je třeba dbát na tuto zásadu: při naslouchání mít skutečně dobrou vůli, chtít porozumět tomu, co je řečeno, a při hovoru stát o to, aby mi ostatní skutečně porozuměli.
Největší umění, myslím, je umění naslouchat. Při tom bych se měl bez předpojatosti ponořit do pocitů a myšlenek svého protějšku a dát se jimi ovlivnit. Chci-li odpovědět na to, co bylo řečeno, a stojím-li o to, aby mě ten druhý pochopil, měl bych se nejdříve přesvědčit o tom, že je tomu ochotný a že to, co se chystám říci, se skutečně týká předmětu našeho rozhovoru.
Vždycky bychom se měli vyjadřovat krátce a výstižně. Neustále bychom se měli přesvědčovat, že nás náš protějšek dokáže sledovat a že nás sledovat chce.
Zachování rovnováhy mezi dáváním a přijímáním není jenom tajemstvím zdařilých rozhovorů!
Mgr. Josef Špak, emeritní patriarcha CČSH
Příspěvek ve sborníku Dialog na cestě, vydalo nakladatelství Blahoslav, CČSH Praha, 2005. Vyšlo také v časopise Husita v prosinci 2005.
Vzpomínky – Paměť národa
Životní příběh Josefa Špaka, jeho osobní vzpomínky, nahrávky a dobové fotografie jsou zachyceny v projektu Paměť národa.
