Mgr. Dušan Spáčil (* 7. února 1956, Praha) je český novinář, publicista, spisovatel, básník a autor písňových textů.

Narodil se v Praze, významnou část dětství však strávil v USA, Rakousku a Sovětském svazu, kde působil jeho otec jako československý diplomat. Po maturitě na gymnáziu vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze.

Více než třicet let působil jako novinář, redaktor a reportér. Pracoval v řadě časopisů, mimo jiné ve Světě v obrazech, Reportérovi, Květech, Mladém světě a Blesk TV Magazínu, i v denním tisku. Založil a vedl nezávislou tiskovou Agenturu Korzo, působil jako šéfredaktor časopisu Interview a dvou časopisů zaměřených na byznys. Později pracoval jako provozní ředitel Nakladatelství Bondy.

Je autorem knih z oblasti literatury faktu a spoluautorem několika knižních biografií. S Kateřinou Čechovou napsal knihu Jak praskaly švy, věnovanou rozpadu Československa, s Davidem Glocknerem publikaci Císařův prezident. Spolupracoval také na autorizovaných knižních biografiích A příště lépe… s Naďou Urbánkovou a Lásky té plavovlásky s Hanou Brejchovou.

Významnou součástí jeho literární práce je poezie. Vydal básnické sbírky Krajina vláčků Piko, Přebytečný anděl, Hvězdné války, Neználek a Daidalos, Pokud se střelím do spánku a Existenciální kakao. Podílel se rovněž na vzniku několika almanachů, mezi nimi na publikaci Doteky krásného umění (Nakladatelství Bondy, 2018), a účastní se autorských a básnických čtení.

Píše také písňové texty. Jeho texty mají ve svém repertoáru například zpěvačka Irena Budweiserová, šansoniérka Věra Wajsarová a folková skupina OPO.

Působil v Radě Obce spisovatelů a jako šéfredaktor NOSu – Novin Obce spisovatelů. Společně s Luborem Falteiskem několik let organizoval a moderoval pravidelné literární pořady Slova mají křídla. Byl rovněž předsedou poroty básnické soutěže Seifertovy Kralupy.

Za svou básnickou tvorbu získal Mobelovu cenu za rok 2020, iniciovanou básníkem Aloisem Marhoulem.