ThDr. Filip Štojdl (* 1. září 1975, Podbořany – † 27. srpna 2026) byl český teolog, duchovní, publicista, básník a fotograf, v letech 2012–2023 biskup plzeňské diecéze Církve československé husitské.

Dlouhodobě působil v jižních Čechách. Jako farář sloužil v náboženských obcích Církve československé husitské v Písku a Mirovicích. V roce 2012 byl zvolen plzeňským biskupem a v čele diecéze působil do roku 2023.

Vedle duchovenské práce se věnoval literatuře, výtvarné tvorbě a publicistice. Psal poezii i kratší prózy a úvahy, které publikoval v časopisech, sbornících, čítankách a církevních publikacích. Zabýval se zejména mezilidskými vztahy, vírou, mystikou a každodenními životními zkušenostmi.

Věnoval se rovněž ilustraci. Sám chápal poezii jako způsob vnímání světa a prostředek k zachycení vztahů mezi člověkem, vírou a duchovní zkušeností.

Na stránkách Dialogu na cestě je připomenuta také jeho prozaická tvorba. Text Lekce od Martina, původně publikovaný v Kalendáři Blahoslav 2011, zachycuje skutečné setkání autora s člověkem bez domova a prostřednictvím jednoduchého příběhu otevírá témata viny, odpuštění a lidské důstojnosti.

Přehled tvorby

Knižní a literární tvorba

Když přicházejí andělé – soubor drobných příběhů a zamyšlení o naději, lidské blízkosti, odpuštění a víře.

S Marií na poušti – duchovní úvahy inspirované mariánskou spiritualitou a osobní zkušeností autora.

Události těla (2024) – básnická sbírka vycházející z autorovy deníkové tvorby.

Fotografie a další tvorba

Zastavení s Janem Amosem Komenským (2016) – publikace citátů Jana Amose Komenského doprovázená fotografiemi Filipa Štojdla.

Lekce od Martina – ukázka z Kalendáře Blahoslav 2011

Jsou bezdomovci, kteří vás neušetří dlouhého vyprávění o dalekém domově, nemocné mamince nebo o něčem podobném. Většinou chtějí jen peníze, málokdy se spokojí s jídlem nebo oblečením. Mezi tou spoustou slov se jen těžko hledá pravda.

Asi před týdnem mě navštívil bezdomovec Martin. Tohle setkání bylo hodně odlišné. Vlastně všechno bylo jinak.

Číst dále

Martin k nám chodí párkrát do roka. Také on nepohrdne dvackou na pivo nebo krabičkou cigaret. Tentokrát si chtěl „jen tak“ popovídat. Dopředu mě varoval, abych mu nic nedával. To on mi prý musí dneska něco dát.

Uvařil jsem kafe, nabídnul cigaretu, sedli jsme si.

„Tak o co jde Martine,“ povídám mu.

Dlouho se nutil k tomu, aby se mi podíval do očí. Pak řekl: „Kurva, já se to snad nikdy nenaučím. Ale musím, musím se umět lidem dívat do očí.“

Podíval se. Dokázal to.

Ale potom dokázal ještě něco mnohem těžšího.

Bez řečí sáhnul do igelitky. Vyndal staré noviny, víno a tašku s mojí videokamerou. Podával mi tu kameru.

„Já ti jí včera ukrad.“

„Taky jsem vzal nějaký prachy a tenhle zapalovač. Nemůžu žít jako zloděj. Nechci. Tak si to, kurva, vem.“

Mlčel jsem. Možná to vypadalo, že jen tak „moudře přemýšlím“, ale vlastně jsem spíš nevěděl, co mám dělat.

O tom, že mi v kanceláři chybí peníze a kamera, jsem vůbec nevěděl. Do šuplíku jsem se od minulého týdne prostě nedíval. Jenom ten blbej zapalovač jsem hledal.

„Jestli můžeš, tak mi to odpusť,“ zašeptal Martin. „Když mi neodpustíš, budu pořád zloděj. A já nechci bejt zloděj. Nechci, aby na mě byl Bůh naštvanej, i když spolu právě nemluvíme.“

Řekl jsem mu, že odpouštím.

Odpuštění to možná ani nebylo. Vlastně jsem neměl ani ten pocit, že mám právo něco odpouštět.

Martin se rozbrečel. Rychle típnul cigaretu, usrknul kafe a odešel.

Zůstal jsem v kanceláři sám. Pořád jsem tak nějak nevěděl, co se děje. Seděl jsem, koukal na vrácené věci a pak mi to teprve všechno došlo.

Ten den jsem se opět mohl něco naučit. Mým učitelem byl tentokrát Martin. Sedmatřicetiletý chlap bez domova, který, jak sám říká, „v životě nic nedokázal“.

Martin ale něco dokázal. A není to zrovna maličkost. Dokázal něco mnohem většího, než houfy slušných a poctivých občanů kolem.

A za to jsem chtěl Martinovi ještě jednou poděkovat.

Filip Štojdl, Kalendář Blahoslav 2011

Rozhovory a média