Kateřina (Katka) Sudová se od mládí věnovala literární tvorbě, recitaci, hudbě, tanci a kresbě. Literárně dramatický klub Dialog na cestě poprvé navštívila jako čtrnáctiletá autorka a recitátorka. Její verše při prvním veřejném vystoupení zaujaly přítomné posluchače.
Od roku 2008, tedy od svých patnácti let, se v Dialogu na cestě intenzivně věnovala studiu zásad literární tvorby. V dubnu téhož roku vystoupila se svou básní Metafora v reportáži České televize o Literárně dramatickém klubu Dialog na cestě.
Rok pobývala v Amsterdamu. V Nizozemsku se zabývala zdravou výživou a zásadami čínské medicíny a současně si v praxi rozvíjela své jazykové znalosti.
Po návratu z Amsterdamu pokračovala v roce 2011 ve studiu třetího ročníku Gymnázia Jana Keplera v Praze. Zajímala se zejména o latinu, španělštinu, další jazyky a dějiny umění.
Vedle literární tvorby se Katka Sudová věnovala také kresbě. Je autorkou kresby tanečnice, která doprovází její text Tanec je všechno… a propojuje její literární, výtvarné a taneční zájmy.
Autorské texty
Víra
Když ráno otevírám oči,
kdo dává mi sílu?
Když svět se se mnou moc rychle točí,
kdo ho pro mě zastaví?
Číst dále
Když udělám první krok z postele,
kdo mě podpírá?
Když modlím se o nedělích v kostele,
kdo mě vyslyší?
Ty tam, někde nahoře.
Vidíš nás.
Slyšíš.
Miluješ.
Tanec je všechno…
Svět je jako taneční parket a lidé tanečníci, co na něm zápasí, však první kroky dělají už odmala. Ten tanec se jmenuje život a každý ho musí znát, aby mohl tančit, aby se nemusel bát…
Číst dále
Občas se stane náhodou, tanečník šlápne špatně, ale všichni s touto nehodou počítáme jen matně. Kdybychom více mysleli dopředu, předešli bychom omylu…
Na parketu života musíš se s bolestí prát. Když upadneš, vždycky zas musíš vstát! Chyby nás naučí více než jen ta sláva pouhá, však to bylo jen předtančení, naše cesta je ještě dlouhá…
To špatné člověka bolí, ale alespoň nás to přesvědčí, k čemupak je dobrá ta paměť člověčí… A že lepší je někdy zkusit štěstí a nedělat celé roky stále stejné, obnošené kroky…
Kdo je Tanec?
Tanec je můj život, ale zakázal mi kdosi žít a zavřel mě v kleci.
Tanec je můj svět z ledu, ale kdosi pod ním zapálil a on se rozpouští docela.
Tanec je můj věrný přítel, ale do zad mi občas kudlu vráží.
Tanec je herec, co hraje divadlo tak rád… Je to ten nejkrutější vrah, pomalu mě rdousí, a přeci mě nechá, jak na špičce ledovce, balancovat a bojovat o holý život.
Bez něj jsem jak šíp bez hrotu, jako květina bez vody. Jsem anděl, co zlomené má křídlo a vzlétnout už nemůže…
Jsem nezkrotný ďábel, a přece mě strach zkrotil trochu… Jsem živel bez života, smysl beze smyslu… Já jsem, a přece nejsem…
