Gabriela Vránová při prezentaci knihy Stanislava Kubína Dopisy člověku Nathanielovi, Dialog na cestě, Praha-Karlín, 2015
Mgr. Gabriela Vránová (* 27. července 1939, Nové Mesto nad Váhom – † 16. června 2018) byla česká herečka, recitátorka, pedagožka a autorka, výrazná osobnost českého divadla, televize, rozhlasu a dabingu.
Narodila se na Slovensku v učitelské rodině. Její otec Jaroslav Verián Vrána byl středoškolským učitelem a básníkem a právě po něm zdědila hluboký vztah k literatuře a poezii, který ji provázel po celý život. Dětství a rodinné zázemí později často připomínala jako jeden ze zdrojů svého vztahu ke slovu, recitaci i herectví.
Herectví vystudovala na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Po absolutoriu v roce 1960 nastoupila do Státního divadla v Ostravě, kde strávila dvě sezony. V roce 1962 přešla do Divadla na Vinohradech v Praze, které se stalo jejím hlavním divadelním domovem. Během dlouhé herecké dráhy zde vytvořila téměř stovku rolí.
Patřily mezi ně velké ženské postavy klasického i moderního repertoáru – Maryša, Nora, Markétka v Goethově Faustovi nebo Natálie v Turgeněvově Měsíci na venkově. Právě Markétku později označovala za jednu z přelomových rolí svého hereckého života.
Široké veřejnosti se zapsala do paměti také filmovými a televizními rolemi. Hrála například Lízu Bornovou v seriálu Sňatky z rozumu, Betty v F. L. Věkovi či Aničku Čihákovou v Chalupářích. Výraznou hlavní roli vytvořila také v televizní inscenaci Slečna Rajka podle románu Iva Andriće.
Mimořádné místo v její práci měl rozhlas. Její charakteristický hlas zněl v rozhlasových hrách, četbách, pohádkách i pořadech věnovaných poezii. Připravovala vlastní poetické projekty a v letech 2011–2014 moderovala pořad Noční Mikrofórum. Poezii nejen interpretovala, ale celý život ji považovala za jednu ze svých nejbližších uměleckých oblastí.
Výrazně se uplatnila také v dabingu, kde propůjčila hlas řadě světových hereček, mimo jiné Marilyn Monroe, Catherine Deneuve, Jeanne Moreau či Elizabeth Taylor. Za svou dabingovou práci získala v roce 2004 Cenu Františka Filipovského. Ocenění se jí dostalo rovněž za celoživotní autorské a interpretační mistrovství v oblasti rozhlasové tvorby na festivalu Prix Bohemia Radio.
Vedle herectví se věnovala také pedagogické práci. Od roku 1974 vyučovala herectví na Pražské konzervatoři a své zkušenosti tak předávala několika generacím mladých herců.
Byla rovněž autorkou fejetonů a dalších literárních textů. Knižně vyšly její poetické fejetony pod názvem Magnetický vítr. Její celoživotní blízkost k poezii se promítla také do projektu Království poezie, v němž se vracela k české, slovenské i světové básnické tvorbě.
S Dialogem na cestě ji spojovalo také osobní setkává
Úvodník Gabriely Vránové
Mám pocit, že všechno už bylo napsáno, řečeno… Navíc píšu tento úvodník v době předvánoční a mám pocit, že se lidé v Praze zbláznili – ale to už napsalo a řeklo také moře lidí! To je svět! Opravdu děs! Ten fofr! Dal by se použít výrok jedné filmové postavy: Kdyby pánbůh najal mě, byl by svět ve čtvrtek hotovej! Já dodávám, ale jak by vypadal!
Číst dále
Takový svět, kde v tisícovém sídlišti může ležet celou noc umírající žena bez pomoci na silnici, já nechci! Takový svět, kde najdeš reklamy snad i na vlastní stín, je nepravda, je lež!
Copak my dospělí a „předospělí“, my si to – snad! – v hlavě srovnáme, ale co ty malé šestileté slečinky, které vidí na obrazovce, jak jejich vysněná panenka mrká, pláče, kňourá, cucá dudlík a směje se!? Že za ni Ježíšek dá tři a půl tisíce, je jiná věc. „Když na to má…,“ řekl by můj táta. Ale on na to třeba nemá, on si je „zadarmo“ vypůjčil a ještě donesl mamince nebo bráškovi hadrovou sportovní tašku!
Politika? Stačilo by tu ocitovat fejeton Karla Čapka v Lidových novinách z roku 1929 – naprosto současný. Název Svíčička, téma Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Ano, souhlasím s Čapkem: „Dejte nám už konečně pokoj, vy, kteří si myslíte, že jste vyvoleni spravovati a napravovati svět“… Ne, nepřísluší mi politika!
Jako každý rok odešlo „kamsi“ mnoho lidí. Pro mě jedna z nejmilejších – „kamarádka“ Jaruška Moserová, ptáček, který zpíval dřív, než vyšlo slunce, hrdina generál Fajtl, tajná legenda našich dětských let i doktor Antonín Sum, poslední tajemník Jana Masaryka. Ten mi také dal „Recept na štěstí podle Jana Masaryka“, je to krásné, dobré, je to nemoderní, ale ať! Například musíš mít v sobě co nejvíce pokory. Poněvadž pak tě nebude žádný neúspěch žrát. Nebudeš myslet na bobkové věnce, ale na to, abys byl užitečný.
Litevský básník Rainis, jehož verše jsem přednášela v létě v Rize, to cítil podobně: „zahoď hořkost v srdci, protože ta je neplodná“.
Nebylo to jen v Rize, bylo to ve Fryštáku v chrámu sv. Mikuláše, bylo to ve Vrútkach v synagoze, v Luhačovicích v Miramare, v Rybné na mozartovském festivalu, v Dětském domově v Klánovicích, v Bratislavě-Dúbravce, na ulicích v Praze a jinde, kde jsem se potkávala s dobrými lidmi – a to přeji i vám.
Potřebuje to „jen více lásky ke člověku všem přejme do příštího věku“, jak napsal můj tatínek Jaroslav Verián Vrána ve svém posledním PF.
Gabriela Vránová
Fotogalerie z prezentace knihy Stanislava Kubína
