Ing. Zdeněk Wagner (* 30. května 1957, Praha) je český chemický inženýr, spisovatel, básník, fotograf, typograf a programátor. Jeho profesní i tvůrčí život propojuje na první pohled velmi rozdílné světy – přírodní vědy, počítačové technologie, literaturu a fotografii.

Vystudoval fyzikální chemii a řadu let profesně působil v Ústavu chemických procesů Akademie věd České republiky. Vedle vědecké práce se začal intenzivně zabývat také počítačovou typografií a programováním. V této oblasti se věnoval zejména systémům TeX a LaTeX a technologiím XML a XSLT. Je autorem a spoluautorem řady typografických a programových nástrojů, z nichž některé jsou dodnes součástí mezinárodního archivu CTAN.

Literatura jej provází od dětství. Sám s nadsázkou vzpomíná, že se literární tvorbě začal věnovat hned poté, co se v sedmi letech naučil psát, přičemž jeho první „naivně psané romány“ se naštěstí ztratily. V době studií psal především recesistické texty určené spolužákům a více než o jejich vydání mu tehdy šlo o bezprostřední reakci posluchačů při předčítání.

Jeho literární tvorba se nikdy neomezovala na jediný žánr. Píše lyrickou poezii, pohádky, povídky i texty na pomezí science fiction a rád experimentuje s jazykem. V básni Computer Cradle Song například použil směs programovacích jazyků, zatímco veršovaná hříčka Homonymie pracuje s různými významy stejně znějících slov. Do literatury dokázal přenést dokonce i svou vědeckou profesi – napsal anglickou báseň inspirovanou statistickou termodynamikou.

V roce 2000 publikoval v časopise Softwarové noviny povídku Virtuálně reálný příběh. Podílel se také na knihách Věry Ludíkové Pošli to dál, Pošli to dál II a Pošli to dál III a na dalších společných literárních projektech. Z jeho vlastní knižní tvorby vyšly například Sedmero dračích srdcí (2008), Chromozom 46,YB (2009) a Všechna Editina tajemství (2010).

Významné místo v jeho současné tvorbě zaujímá fotografie. Na svých osobních stránkách ji uvádí jako první z oblastí, kterým se věnuje, a představuje zde také svou fotografickou galerii. Fotografování přitom není novým zájmem – už v lednu 1996 měl samostatnou výstavu na zámku v Roztokách u Prahy.

Ani jeho vědecké a technické zájmy však nezůstaly minulostí. Nadále se zabývá typografií, programováním a matematickou gnostikou a je aktivní také v mezinárodní komunitě kolem systému TeX. Jeho odborná práce tak pokračuje vedle fotografické a literární tvorby.

Zdeněk Wagner je pozoruhodným příkladem autora, u něhož se exaktní myšlení a fantazie nevylučují. Věda, počítače, literatura i fotografie jsou pro něj různými způsoby, jak se dívat na svět – ostatně sám svůj životopis kdysi s nadhledem uvedl slovy: „Tuto planetu obývám od roku 1957.“

Sám svůj starší autobiografický medailon uvedl větou, která jeho nadhled vystihuje možná nejlépe: „Tuto planetu obývám od roku 1957.“

Přehled tvorby

Tvorba Zdeňka Wagnera je stejně pestrá jako jeho profesní a osobní zájmy. Vedle prózy a poezie píše pohádky, science fiction, humoristické a experimentální texty. Charakteristická je pro něj hravost, práce s jazykem a neobvyklé propojování literatury se světem vědy, matematiky a počítačů.

K jeho raným experimentům patří báseň Computer Cradle Song, napsaná směsí programovacích jazyků a publikovaná ve studentském časopise Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. V básni Homonymie si zase pohrává s různými významy stejně znějících slov. Napsal také anglickou báseň inspirovanou statistickou termodynamikou.

V časopise Softwarové noviny vyšla v roce 2000 jeho povídka Virtuálně reálný příběh. K science fiction se vztahují i další jeho prózy, přesto se za autora jediného žánru nepovažuje.

Knižní tvorba:

  • Sedmero dračích srdcí (2008)
  • Chromozom 46,YB (2009)
  • Všechna Editina tajemství (2010)

Zdeněk Wagner se podílel také na společných literárních projektech. Je spojen například s knihami Věry Ludíkové Pošli to dál, Pošli to dál II a Pošli to dál III a se sborníkem Věk nadějí. Vedle autorské tvorby se uplatnil rovněž při přípravě knih po typografické a grafické stránce.

Samostatnou oblast jeho tvorby představuje výtvarná fotografie. Fotografii se věnuje dlouhodobě a v lednu 1996 měl samostatnou výstavu na zámku v Roztokách u Prahy. Fotografickou tvorbu představuje také na svých internetových stránkách.

Ukázky z poezie

Čtyři básnické miniatury Zdeňka Wagnera – od lyrického zamyšlení nad láskou přes hravou přírodní poezii až po závěrečnou slovní hříčku, v níž se nezapře autorova záliba v chemii.

Číst dále

Hvězdiček tisíce
sledují v úžasu,
jak si čas od času
Sluníčko zamane,
že znovu nastane
zatmění Měsíce.

Celičkou hodinu
spí Měsíc ve stínu,
a tmy, jež kane z hor,
bojí se každý tvor.

Vánek si pohrává
pak s tvými vlásky,
a já se obávám
zatmění lásky.

* * *

Kde je ten svět, co zavřela jsi pod víčky?
Ten sad, ten strom, dvě lavičky?
Ta vůně květin zrajících?
Ten mamný oblak z hvězd a mlh,
jenž z modra očí náhle spad'?

Proč v prázdném hrnku od kávy
jen cigareta kouřící
tak rychle mizí v prázdnotách?

Je noc, už zhasly lampičky,
však já zas tonu v otázkách:
Kde je ten svět, co zavřela jsi pod víčky?

* * *

Pro maličkou sedmikrásku
koniklec chtěl vyznat lásku.
Ukázat chtěl přitom světu
svěží krásu svého květu.

Rozzářil se ze všech sil,
pyšnější než devětsil,
jasnější než pampeliška.

Dívka přišla jako myška,
tiše kráčel mládenec.
Uzřel krásnou květinu,
a tak pro svou dívčinu
utrhl ten koniklec.

* * *

Princeznička rozpustilá
v kyselině rozpustila
žezlo panu králi.

Ten se na ni tuze zlobil.
Druhé žezlo vzteky zlomil.
Všichni se mu smáli.

V podhradí pak v noci, ve dne,
a to i když měsíc bledne,
muzikanti hráli,
o tom, co se přihodilo,
když se žezlo rozpustilo
jejich panu králi.

Zdeněk Wagner o sobě

Autobiografický medailon, v němž Zdeněk Wagner s nadhledem vypráví o své profesi, literárních začátcích, tvorbě, fotografii i knihách, které jej oslovily.

Číst dále

Tuto planetu obývám od roku 1957. Vystudoval jsem fyzikální chemii, jíž se živím dodnes v Ústavu chemických procesů AV ČR. Kromě toho se jako „placeným koníčkem“ zabývám typografií a programováním, zejména projektů využívajících XML a XSLT.

Literární tvorbě jsem se začal věnovat hned, jak jsem se naučil psát, tedy ve svých 7 letech. Mé naivně psané romány z dětství se však naštěstí ztratily. Později jsem psal výhradně studentskou recesi určenou k pobavení spolužáků. Netoužil jsem po knižním vydání, zajímala mě pouze okamžitá reakce posluchačů, když jsem svá díla předčítal. O zveřejnění svých prací v tištěné podobě přemýšlím až nyní.

Má tvorba není žánrově omezena. Najdou se v ní výtvory obskurní, jako např. báseň COMPUTER CRADLE SONG psaná směsí programovacích jazyků, jež po nemalých rozpacích editora vyšla ve studentském časopise MFF UK, dekadentní veršovaná hříčka HOMONYMIE pohrávající si s odlišnými významy stejně znějících slov, a neméně dekadentní anglicky psaná báseň inspirovaná motivy ze statistické termodynamiky.

Píšu však i pohádky, lyrickou poezii a povídky, z nichž některé se dotýkají okrajů science fiction. Pokud mi čas dovolí, věnuji se výtvarné fotografii. V lednu 1996 jsem měl samostatnou výstavu v zámku v Roztokách u Prahy.

Můj zájem o literaturu také není žánrově omezen a nedá se říci, že bych měl nějakého zvlášť oblíbeného autora. Uvedu proto knihy (v abecedním pořadí autorů), které na mě nějakým způsobem obzvlášť zapůsobily:

M. Bulgakov: Mistr a Markétka
L. Carroll: Alice's Adventures in Wonderland, Through the Looking Glass and What Alice Found There
U. Eco: Jméno růže
R. A. Heinlein: Dveře do léta
J. Heller: Hlava XXII
Homér: Ilias, Odyssea
V. Chlebnikov: Zakletí smíchem (výběr z díla v překladu J. Taufra)
J. James: Až navěky
M. Pávek: Simulanti
K. Skalbe: Jak jsem plul ke královně Severu
A. Strugackij, B. Strugackij: Pondělí začíná v sobotu
J. Škvorecký: Scherzo capriccioso
W. Tevis: Zpěv drozda
Vergilius: Aeneis

V tisku mi vyšla povídka „Virtuálně reálný příběh“ (Softwarové noviny 5/2000, strana 122), přispěl jsem do knih Věry Ludíkové Pošli to dál, Pošli to dál II, Pošli to dál III.

Ing. Zdeněk Wagner