Václav Žďárský (* 26. listopadu 1951, Vrchlabí – † 24. ledna 2020, Nový Bydžov) byl duchovní Církve československé husitské, básník, písničkář a prozaik.
Po středoškolských studiích pracoval více než dvacet let v chemickém průmyslu, nejprve jako dělník a později jako provozní chemik. Zkušenosti z tohoto prostředí se později promítly také do jeho literární tvorby.
Pocházel z rodiny spojené s Církví československou husitskou – jeho otec Václav Žďárský starší byl rovněž duchovním této církve. Jeho vlastní cesta k duchovní službě však nebyla přímočará. V průběhu života prošel obdobím hledání a působil také v prostředí Církve bratrské, než se znovu vrátil k Církvi československé husitské.
V roce 1990 byl vysvěcen na jáhna. V letech 1990–1997 působil v Přelouči a Vysokém Mýtě, následně sloužil v Novém Bydžově a Chlumci nad Cidlinou. V říjnu 2003 přijal kněžské svěcení. Vedle běžné duchovní služby se věnoval také lidem s Parkinsonovou chorobou.
Literární a hudební tvorbě se věnoval již před rokem 1989. Od osmdesátých let byl spojen se Skupinou XXVI a své básně, písně a prózu s duchovní tematikou publikoval také v samizdatu. Psal poezii i prózu, skládal a zhudebňoval písňové texty a věnoval se hudbě.
K jeho knižně vydané tvorbě patří básnické sbírky Houpačka (2004), Pták pokadil mi hlavu (2008) a Akční nabídka (2009), próza Chemička, má láska (2013) a kniha Boží zoo (2018). Jeho písňovou tvorbu zachycuje také album A přece hoří! (2000).
Jeho tvorba vyrůstá z každodenního života, osobní víry, lidských setkání a zkušeností duchovního i člověka, který značnou část života prožil v prostředí chemické továrny. Básně Václava Žďárského byly publikovány také ve sborníku Dialog na cestě 2.
Jeho literární a hudební odkaz si po jeho smrti připomínají také setkání Žďárského Bydžov v Novém Bydžově, při nichž zaznívají jeho básně, písně a prozaické texty.
Přehled tvorby
Václav Žďárský se věnoval poezii, próze, písňové tvorbě a hudbě. Jeho texty vyrůstají z osobní víry, zkušeností duchovního i z každodenního života. Charakteristické je pro ně spojení duchovních témat s obyčejnými lidskými situacemi, nadhledem a místy i výrazným humorem.
Poezie
Básně psal již před rokem 1989 a část jeho tvorby vycházela v samizdatu. Publikoval také v kalendáři Blahoslav. Knižně vydal několik básnických sbírek:
Houpačka (2004)
Pták pokadil mi hlavu (2008)
Akční nabídka (2009)
Jeho básně byly zařazeny také do sborníku Dialog na cestě 2. Patří mezi ně texty Zmatek, Advent, Čekal jsem na světla a Cinkl střechýl.
Próza
Do své prózy promítal zkušenosti duchovního i více než dvacet let života a práce v chemickém průmyslu.
Chemička, má láska (2013; rozšířené vydání 2020)
Boží ZOO (2018)
Hudba a písňová tvorba
Václav Žďárský psal a zhudebňoval texty, hrál na klavír a spojoval poezii s hudbou při autorských a duchovních setkáních. Jeho písňovou tvorbu zachycuje také album A přece hoří! (2000).
Ukázky z poezie
Výběr z poezie Václava Žďárského publikované ve sborníku Dialog na cestě 2. Básně spojuje motiv světla a tmy, hledání naděje, víry a síly k životu.
Číst dále
Zmatek
Když bdím - mlčím
ustupuji
Ve spánku křičím
biju pěstí kolem sebe
Nebe - peklo
Peklo - nebe
Den je šedý
Noc je temná
Nesvítí hvězdy ani jedna
a přece světlo svítí
Bože dej mi sílu k žití!
Advent
Jen krátký záblesk světla
a zas dlouhá tma
zdánlivě k nepřežití
Tma tmoucí
pavouci a brouci
jeskyní bezčasí
Jen mžiknutí hvězdy
v průrvě mraků mi stačí
neboť i slepý ladič pián
mi řekl
Já vidím!
A já mu věřím!
Ejhle!
Čekal jsem na světla
Čekal jsem na světla
až přiletí
a budou mávat
stříbrnýma ručkama
Snesla se tma
Dívám se do ní
pohledem slepce
a světla zůstala daleko
Jen tma tiskne se ke mně
vlahá samota nahá
Cinkl střechýl
Srdce zkřehlé se tříští
Krev z rány prýští
chladná hustá černá krev
A z hlubiny zní zpěv
V krajině bezlesé
neslyším křik ptáků
Jen hlas Boží zní
naléhavěji než dříve
s větrem nese se přes oranice
Ještě je dobře
Ještě hoří svíce
Dialog na cestě 2, Praha, Blahoslav 2006
Vzpomínka na Václava Žďárského – Žďárského Bydžov
Vzpomínka Jany Wienerové na druhý ročník setkání Žďárského Bydžov, věnovaného faráři, básníkovi a písničkáři Václavu Žďárskému a jeho tvorbě.
9. října 2023
Číst dále
Pokud se někdo při prvním setkání před takto výslovným názvem ostýchal, teď už jej přijal jako patřičný výraz úcty k tomuto netuctovému faráři, písničkáři a básníku – Václavu Žďárskému.
A tak jsme – díky Štěpánu Kláskovi, manželům Pekovým a dalším organizátorům – svědky nečekaného pokračování Václavova bytí mezi námi.
Kdo chtěl, mohl se přihlásit mezi účinkující a vnést do setkání něco z Václavovy tvorby, jak se s ní potkal. Tak jsme znovu slyšeli jeho básně, pěli písně, četli jeho prózu z prostředí chemičky, kde prožil 22 let nechtěného dítka minulého režimu. Režimy pomíjejí, lidské osudy se mění, naplňují a v Boží milosti končí lépe, než to vykreslují lidské obavy... Tak jsme v bydžovském Husově sboru na svatováclavský svátek už podruhé vzpomínali bratra, kolegy a kamaráda Václava. Odešel ještě před covidovou pandemií, jež by ho v nejtěžších chvílích skutečně uvrhla do samoty. Ano, člověk je vděčný Bohu, že návštěvy za ním doposledka mohly. A vděčnost patří i Vaškovi, že v tom těžkém, co ho stíhalo, dokud ještě mohl, vedly jeho cesty k druhým lidem, aby oni nebyli sami a nezůstali v beznaději např. s Parkinsonovou nemocí.
Defilé z Vaškovy tvorby předvedli – a každý přidal i něco svého – Štěpán Klásek, Vladislav Pek, Antonín Mík, Jiří Kouba, Jana Wienerová, Michal Kotrba, Petr Novotný, Lenka Svobodová, Zdeněk Horner, Stanislav Kubín, Michal Kocman a spol., Láďa Dlouhý, Petr Vopálka, Jiří Plhák, Karel Filip, Pavel Banhauer, Kamila Lukasová... Režisér Klásek vtipně vmíchal mezi poezii také scénické čtení nazvané „Zástup“, jež připravila Eva Buttová, vyslechli jsme dramatický rozhovor mezi Mojžíšem a jeho manželkou Siporou před cestou k faraonovi a nakonec i Cohenovo Haleluja, jež s vlastním textem zazpíval Martin Chadima. Pěkně nabité tři hodiny před pohoštěním a odpoledním koncertem Jardy Svobody. Žalm 42. zazpíval br. patriarcha Tomáš Butta a požehnal tomuto sejití. Na závěr jsme na hřbitově navštívili hrob, kde je uložena Václavova urna.
První Bydžov byl zejména vzpomínkou. Druhý Bydžov Václava připomínal a zároveň byl radostným festivalem poezie, písní a textů, které žijí a další se rodí. Tím setkáním to kupodivu neskončilo – elektronická pošta dosud snáší z různých koutů posbírané záznamy Vaškovy tvorby, protože mnozí se rozpomněli na dávné nahrávky. Kdo ví, co všechno ještě rozkvete ze setkávání těch, jimž byl a dosud je Václav Žďárský inspirací.
Jana Wienerová
Václav Žďárský – Paměť národa
Životní příběh Václava Žďárského v projektu Paměť národa. Rozhovor zachycuje jeho osobní vzpomínky, životní cestu, práci v chemičce, duchovní službu i literární a hudební tvorbu.
