Svůj vztah k české řeči vyjádřím slovy Karla Čapka – lepších slov neznám:
„A ještě musím pochválit tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit…. Nikdy jsi mi neselhala; jen já jsem selhával, nenacházeje ve své tvrdé hlavě dosti vědomí, dosti povzletu, dosti poznání, abych to vše přesně vyjádřil. Musel bych žít sterým životem, abych tě plně poznal; doposud nikdo neshlédl vše, co jsi, ještě jsi před námi, tajemná, překypující a plná dalekých výhledů, budoucí vědomí národa, který vzestupuje.“
Karel Čapek
Nejtěžší je dobrá řeč, vždyť dobře mluvit znamená učit se mluvit. – S velkou úctou a pokorou se snažím přistupovat ke slovu, vždyť dle biblického sdělení: „Na počátku bylo Slovo…“ Slovo psané trvá, proto ho snad mám raději než slova vyřčená.
Pro mne nelze jmenovat jedno slovo, ale slov jedenáct, která považuji za existenciálně důležitá pro sebe: člověk, život, duše (duch), tělo, domov (vlast), otec (Otec), matka, mír, láska (srdce, cit, dobrota, Láska), ctnost (ušlechtilost), odpuštění.
Blahoslav 2011
