Při našem minulém setkání po 30ti letech jsem přednesla oslavnou báseň Proměny času, leč už se nedostává takové inspirace a s léty jsme střízlivější.

Chci ale poděkovat upřímně Renatě – že tímto svoláním potěšila v přátelství naše duše. A zase si připomeneme, že dobré knihy jsou duší člověka, že jsou našimi nejlepšími přáteli a že jejich prostřednictvím jsme spojeni zas s lidmi. Není pravým autorem pro nás, kterého nemůžeme číst opakovaně.

A tak radost se utužuje, jen když se přes veškerá osobní trápení, zaneprázdněnosti, handicapy vypravíme na tento malý srazík. Děkujme si proto vzájemně, kdo se přišel na milé pozvání Renaty setkat tváří v tvář a z očí do očí.

Kéž naše další dny plynou dobře, šťastně a ve zdraví. Ať biologický věk vítězí nad věkem kalendářním!

Quod bonum, felix, faustum, fotunatumque sit!

Dovolte mi přednést 3 krátké básně – zamyšlení nad životem:

Emily Dickinsonová

Duše je pro sebe královská posila,
anebo je strašnější zvěd,
jejž soupeř vysílá.
Bezpečná u sebe,
zrady se nebojí.
Sama svým vládcem,
před sebou má cítit obavy.

Karel Toman

Kam došli jste kdo?
V záři hvězd pod cizím nebem
bloudili jsme spolu
snílkové z jiných dob.
Vzpomínám.
Střecha má mi drahá jest
jak rodná země,
jež dává rytmus mému srdci.
Je na konci všech cest
buď domov, nemocnice,
vězení, anebo hrob.

Angelus Silesius

Jen bláznu postačí vně kaluž kdekterá,
když doma naprázdno mu zřídlo vyvěrá.
Bůh v tobě studna je, kam chodíš vodu brát?
Když sám ji neucpeš, zdroj tryská napořád.
Déšť sobě neprší. Ne sobě slunce plane.
A býti sobě živ je živobytí plané.

Anna Flieglová, 20. 10. 2011