Augustin Skýpala (* 22. listopadu 1920, Jarcová – † 30. června 2018, Praha), publikující také pod jménem Gustav Skýpala, byl český básník, publicista, překladatel, nakladatelský redaktor a autor literatury pro děti.
Dětství a mládí prožil v Oznici na Valašsku. V letech 1936–1939 absolvoval Státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a věnoval se také řezbářství a sochařství. Zájem o literaturu a výtvarné umění jej přivedl k meziříčské Mladé scéně, založené Alfrédem a Emilem Radokovými. V jejím bulletinu publikoval své první verše.
Po druhé světové válce odešel do Prahy. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy navštěvoval přednášky a semináře významných osobností, mimo jiné Václava Černého, Jana Mukařovského a Jana Patočky. V této době se věnoval také překladům básnických textů z ruštiny.
Od roku 1946 pracoval v pražských nakladatelstvích Melantrich, Svoboda, Orbis a Panorama. Vedle vlastní poezie publikoval verše pro děti a psal průvodní texty k vlastivědným fotografickým souborům věnovaným například Beskydám, Šumavě, jižním Čechám, západočeským lázním a Vysokým Tatrám.
Knižně debutoval verši pro děti Veselý rok (1948). Následovala básnická sbírka Konec sezóny s jojem (1968) a kniha pro děti Zvířátka (1969) s ilustracemi Aleny Ladové. Jeho básnická skladba Podzim s Diogenem byla v roce 1969 již vytištěna, její náklad však byl zničen a autor poté nesměl svou poezii publikovat.
K jeho poezii se čtenáři mohli ve větším rozsahu vrátit až po roce 1989. Výbor z více než půlstoletí jeho básnické tvorby vyšel pod názvem Nebe pro pěší (1994), následoval rozsáhlý výbor Město, můj Getsemanský sad (1995). V roce 2000 vyšla bibliofilská sbírka Z mého zvěrokruhu a v roce 2006 se samostatného vydání znovu dočkala skladba Podzim s Diogenem. Je také autorem životopisné prózy Bosý kněz (1990), věnované valašskému knězi Antonínu Pozbylovi.
Augustin Skýpala byl členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a Obce spisovatelů. V roce 1995 získal za sbírku Nebe pro pěší Cenu Leopolda Vrly.
Přehled tvorby
Poezie
Konec sezóny s jojem (1968) – básnická sbírka z let 1939–1945, vydaná jako soukromý tisk.
Podzim s Diogenem (1969; samostatně znovu 2006) – básnická skladba. Původní vydání bylo již vytištěno, jeho náklad však byl zničen.
Nebe pro pěší (1994) – výbor poezie z let 1940–1993.
Město, můj Getsemanský sad (1995) – rozsáhlý výbor poezie z let 1939–1993.
Z mého zvěrokruhu (2000) – bibliofilský výbor z poezie vydaný u příležitosti autorových osmdesátin.
Tvorba pro děti
Veselý rok (1948) – verše pro děti s ilustracemi Bohumila Štěpána; později vyšlo také německy pod názvem Das lustige Jahr.
Zvířátka (1969) – verše pro děti s ilustracemi Aleny Ladové.
Próza
Bosý kněz (1990) – životopisná próza věnovaná valašskému knězi Antonínu Pozbylovi.
Další tvorba
Publikoval poezii také časopisecky a je zastoupen v literárních sbornících. Jeho básně vyšly například ve sborníku Tanec na hladině ticha (2000).
Je rovněž autorem průvodních textů k vlastivědným fotografickým souborům věnovaným Beskydám, Šumavě, jižním Čechám, západočeským lázním a Vysokým Tatrám.
Ukázky z tvorby
Ze sbírky Nebe pro pěší, Optys, Ostrava 1994
Nebe pro pěší
Slovem lomit kámen
nově pojmenovat květiny
duši svou z ohně vynést
osmý den odpočívat
Nezávidět andělům a ptákům
svěřit se paměti stromů
milovat pohledem
být není mít
Nevymlouvat Boha bližnímu svému
raději mlčky odejít
stisk ruky postačí na celou věčnost
Modlitba za přítelkyni
Památce malířky Jaroslavy Hýžové
Ty jehož poznáváme v tísni prostřednictvím andělů
nás nevěřící neodmítej
V Tvém království jsme sami
svoji smrt stále v patách radosti jako vody v poušti
Přežívají nás staré stromy
mají svou půdu a vodu nebyly vyhnány z ráje
Nechal jsi nás dlouho mezi zvěří
teprve osmého dne jsi řekl první slovo
A slovo jako odhalený prs našlo naše ústa
slovem křísíme i snímáme z kříže
Ty jehož poznáváme v radosti u jezírek lásky
nás milující neodmítej
Z mlhy stvoříme křídla andělů
a z hlíny chléb a ryby
dopřeješ-li nám chvíli klidu
