Pavel Žďárský v online besedě Alois Musil, beduínský šejch (2021 Kázetko).

Ing. Mgr. Pavel Žďárský, Ph.D. (* 1969) je český filosof, religionista, editor a autor odborných a esejistických textů.

Vystudoval ekonomiku a řízení na Fakultě stavební Českého vysokého učení technického v Praze a religionistiku a filosofii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém odborném zájmu se zaměřuje zejména na české filosofické myšlení 20. století, filosofii Milana Machovce, filosofickou antropologii a vztah křesťanství, náboženství a moderního myšlení.

Doktorské studium filosofie absolvoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Dne 29. června 2011 zde obhájil disertační práci Milan Machovec a jeho filosofická antropologie v 60. letech XX. století, vedenou prof. PhDr. Annou Hogenovou, CSc., a získal titul Ph.D.

Dlouhodobě se zabývá dílem a myšlenkovým odkazem českého filosofa Milana Machovce. Podílel se jako editor na sborníku Mistr dialogu Milan Machovec. Sborník k nedožitým 80. narozeninám (2005, 2006). V roce 2008 připravil jako editor knihu Hovory s Milanem Machovcem, která soustřeďuje rozhovory s filosofem z let 1967–2002 a zachycuje mimo jiné témata marxisticko-křesťanského dialogu, náboženství, ateismu, ekologie a společenské odpovědnosti.

Jeho editorská a autorská práce zahrnuje rovněž další filosofické a religionistické publikace. Napsal předmluvu ke knize Svatý Augustin (2011), jako editor a autor předmluvy se podílel na vydání Ze světa islámu (2014), edičně připravil Machovcovu práci František Palacký a česká filosofie (2019) a napsal doslov k vydání knihy Ježíš pro moderního člověka (2023).

Dlouhodobě je spojen také s filosofickým elektronickým časopisem Univerzity Karlovy PAIDEIA, na jehož odborném a redakčním obsahu se podílí. Jeho jméno se objevuje u editorialů časopisu po řadu let a také v jeho současných vydáních.

Vedle odborné a editorské činnosti se věnuje esejistické tvorbě, v níž se dotýká otázek víry, smyslu života, dialogu mezi náboženským a sekulárním myšlením i postavení křesťanství v současné společnosti. Jeho text Monolog na hoře byl publikován ve sborníku Dialog na cestě 2 (Praha, Blahoslav 2006).

Přehled tvorby

Pavel Žďárský se ve své odborné, editorské a esejistické tvorbě věnuje především českému filosofickému myšlení 20. století, dílu Milana Machovce, filosofii náboženství a dialogu mezi křesťanstvím a sekulárním myšlením.

Milan Machovec a české filosofické myšlení

Dlouhodobou součástí jeho práce je studium, zpřístupňování a ediční příprava díla filosofa Milana Machovce. Jako editor či spoluautor se podílel mimo jiné na publikacích:

Mistr dialogu Milan Machovec. Sborník k nedožitým 80. narozeninám (2005, 2006)
Hovory s Milanem Machovcem (2008)
František Palacký a česká filosofie (2019, ediční příprava)

Machovcovu filosofii zpracoval také ve své disertační práci Milan Machovec a jeho filosofická antropologie v 60. letech XX. století.

Filosofie a religionistika

Vedle Machovcova díla se zabývá filosofickými a religionistickými tématy a vztahem náboženského a moderního sekulárního myšlení. Jako editor nebo autor doprovodných textů se podílel například na publikacích:

Svatý Augustin (2011, předmluva)
Ze světa islámu (2014, editor a autor předmluvy)
Ježíš pro moderního člověka (2023, doslov)

Odborné a esejistické texty

Publikuje odborné a filosofické texty a dlouhodobě se podílí na tvorbě elektronického filosofického časopisu Univerzity Karlovy PAIDEIA. Vedle odborných studií se věnuje také esejistické tvorbě, v níž se zabývá otázkami víry, dialogu, lidské odpovědnosti a hledání smyslu.

Jeho esej Monolog na hoře byla publikována ve sborníku Dialog na cestě 2 (Praha, Blahoslav 2006).

Monolog na hoře

Úvaha o víře, hledání smyslu a schopnosti křesťanství oslovovat současného člověka. Text vyšel ve sborníku Dialog na cestě 2.

Číst dále

Horký vzduch plný jemného pouštního písku jako fén vysušoval skálu nad rhodskou pláží Tsambika, až se ústa proměňovala v troud. Cesta po stovkách schodů ke kostelíku Panny Marie na jejím vrcholku se zdála nekonečná.

Koho tam asi uctívali před křesťanstvím? Matku bohů Héru? Nebo už frýžskou Kybélu – či Isis s malým Hórem v náručí? A třeba je Marie první... Aby bylo jasno – mám rád Madonu! Je mi tím ženským prvkem na nebesích, který měla církev podle Brownova blábolu potlačovat. Za tu lásku vděčím babičce, vedla mne k ní.

Nahoře pár svíček, ikony a dopisy rodičů toužících po dětech, prosebné i děkovné. A genius loci. Hojivé místo… Svatá Maria, matko Boží, pros za nás hříšné!

Dolů se nejde o mnoho lépe. Myšlenky na chvíli utišené, opět víří v nekontrolovatelném reji: Tak má k nám přijet zazpívat ta americká pophvězda. Není Madonna jako Madona. Tato je mi lhostejná, i když, pravda, ten muzikál před deseti lety se jí povedl.

Církvím není lhostejná. Nedokážou ji přehlížet, provokuje a s AIDS ťala do živého. Horší je, že neumějí na rozdíl od ní oslovit ty mladé, kteří jsou ochotni pro lístek na koncert udělat snad cokoliv. Mají pro ně cosi onačejšího než pochopení a dialog: například mentorské odsudky. Nelíbilo se jim Poslední Ježíšovo pokušení, nelíbil se jim ani jako superstar, ani když byl z Montrealu. Škrtají sirkou pod Harry Potterem i pod Šifrou, intrikují a veřejně se ostouzejí, hrdlí se o majetek, zneužívají děti, urážejí cizí víru. Sůl země začíná ztrácet svou chuť…

Teskně vzpomínám na P. Vladimíra Rudolfa z kostela Panny Marie Královny míru na Lhotce. V neděli při kázání, když v sobotu večer šla v televizi rocková opera Jesus Christ Superstar, se k ní důrazně vyjádřil: „Byl to úžasný film! Plný Ducha svatého! Já se jen bojím, co zase uslyšíme od našich představitelů…“

Jinou vzpomínku na něho mám z jedné půlnoční mše, na kterou dorazila skupina výrostků, snad rozjařených i něčím jiným než rozbalenými dárky. Všechno jim přišlo směšné a vyvolávalo potřebu halasně to komentovat. Proč vlastně přišli? Byla to jen záminka, jak se dostat z domu opět mezi své kamarády? Nečekali spíš, že se konečně NĚCO stane, že konečně ucítí NĚCO svátečního, co jim ukáže tušený smysl přehlušený orgiemi spotřeby?

Když dostal slovo kazatel, postupně se utišili. Nedokážu si už bohužel vzpomenout na jediné jeho slovo. Fascinovaně jsem totiž zíral na ten hlouček, jak se zklidňují a ve tvářích se jim objevuje zaujetí. Oslovil je – jako spoustu dalších lidí, kteří se za ním sjížděli z okolí každou neděli.

V lidských srdcích je neukojená touha po smyslu, která je ochotna naslouchat komukoli, kdo přináší nějaké poselství, naději, záblesk světla. Proto lidé uctívali Evitu Perónovou i jiné politiky, čerpali sílu z budování tisícileté říše nebo ráje pracujících, proto se někteří chytají marketingové vábničky popové královny. Jdou za tím, kdo osloví tu neukojenou touhu po smyslu a naplnění. Křesťané uzavření v ghettu své pravdy zaujmout už skoro nedovedou, místo dialogu nabízejí odsudky. Když sůl ztratí svou chuť, k čemu bude dobrá?

Dialog na cestě 2, Praha, Blahoslav 2006

Video – Alois Musil, beduínský šejch

Pavel Žďárský v online besedě Alois Musil, beduínský šejch z roku 2021.

Přehrát video na YouTube