Milan Balabán, Olga Nytrová
Biblický třpyt v české poezii XX. století – Ohlasy Nového zákona
Beta Books, beletristická divize nakladatelství Alfa, Praha
Další společný spis dvou vysokoškolských učitelů, religionisty a biblisty prof. ThDr. Milana Balabána a spisovatelky, publicistky, esejistky, bohemistky a scenáristky PhDr. Olgy Nytrové, Biblický třpyt v české poezii XX. století – Ohlasy Nového zákona, hledá zračení křesťanských idejí novozákonní Bible v díle českých básníků minulého století. Navazuje tím na knihu týchž autorů Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století, vydanou v OIKOYMENH v roce 1997.
Neplatí samozřejmě, že by si všichni čeští poetové „hledali“ přímo v Bibli, jak je tomu často u autorů katolických. Ovšem Evropa je výrazně ovlivněna hebrejsko-křesťanským odkazem a mnohá biblická místa pronikla do ducha a krve jejích obyvatel. Někde jen jakoby bezděky (odlesk), jindy v promyšleném navázání nebo narážce (třpyt) „citují“ vlastně čeští básníci (od klasiků až po obecně téměř neznámé) Bibli nebo ji svérázně (často pozitivně, někdy negativně) vykládají.
Z novozákonních textů (jsou v knize uvedeny vždy před ukázkou básní) padá světlo na duchovní produkci moderní české poetické tvorby. A naopak: česká poezie v jakési sakrální profanitě posvítí na leckterá záhadná místa křesťanského Písma.
M. Balabán s O. Nytrovou jsou ve své knize rozníceni snahou „uslyšet duši“ spisovatelů biblických i moderních českých autorů. Před vlastními ukázkami ohlasů na biblický Nový zákon nalezne čtenář několik studií obou autorů. M. Balabán nabízí kromě studie Uslyšet duši také Hebrejské poselství a hebrejský jazyk, kde vychází z toho, že mezi národem a jazykem je intimní spojení. Olga Nytrová se v eseji Pacholátka mají ustláno na růžích s trny zamýšlí nad symbolem dítěte v Novém zákoně.
Z prezentace knihy
Milan Balabán při prezentaci knihy řekl:
„Slovo poezie se odvozuje od řeckého poiein, což znamená činit, konat. To prozrazuje, že poezie byla chápána jako dílo, tvorba. Byla tedy chápána jako architektura sui genesis, stavba, jež reprezentuje dílo svého tvůrce. Mohli bychom také říci, že poezie je mostem, přemosťováním či mostěním. Most přes řeku spojuje dva břehy po obou stranách řeky; na každém břehu může být něco jiného, ale most z toho, byť rozdílného, činí jednotu. V našem případě je na jednom břehu biblický text, vyprávění, kázání – nebo „metafyzická“ hebrejská poezie, na druhé straně proudu je poezie českých (našich) básníků.
Další metaforou (kterých je mnoho) je „radiace“ – vyzařování; všecky entity v tomto světě něco vyzařují. Především lidé a jejich výtvory. Biblické texty svým zářením dosahují až k moderní české (nebo jiné) poezii. Naše, „světská“, poezie odráží světlo poezie biblického poselství. Ochuzujeme se, čteme-li biblickou poezii bez dozařování v nebiblické, nebo spíš pobiblické poezii. Ochuzujeme se, čteme-li svou národní, nebo evropskou, poezii bez zřetele k poezii biblické.
Teprve prolnutí (nebo protnutí) obou jazyků, obou poezií, vytváří to ideální, to souzářící. Naše společné dílo je i teoretickým přínosem k porozumění nově vzniklému oboru, jímž je poetologie. Chtěli bychom společně s Olgou Nytrovou přispět k poetologii české ražby.“
