Ing. Jiří Cenek, narozen 1939 v Brně, od roku 1982 žije v Praze.
 
Počátky jeho básnické tvorby byly výrazně ovlivněny dílem Jana Skácela, postupně se však vracel ke starším autorům. Píše důsledně ve vázaném verši a nevyhýbá se ani klasickým formám jako je sonet, rondo, villonská balada.
 
Literární tvorbě se soustavně věnuje až s nástupem literárních webů a jeho básně je možno najít na celé řadě z nich. V poslední době v jeho tvorbě začíná dominovat duchovní poezie, publikovaná i v regionálních církevních periodikách.
 
Vydal sbírku převážně lyrické poezie "Písař básní a zahrada snů" a společně s přítelem Markem Řezankou sbírku básnických dialogů "Zrcadlení". V prozaické tvorbě na literárním webu LitWeb.cz píše minipovídky o významných osobnostech, které vydal společně s dalšími autorkami v pulikaci "Třicet otazníků".
 

Ždichynec Bohumil MUDr., CSc.

O: odborný lékař a vědecký pracovník, spisovatel, esejista a básník; B: Sedlec-Prčice, 17. 08.1 942; P: Helena a Bohumil; MS: MUDr. Jitka; Ch: dcera Jitka 1971; vnoučata: Ing. Rostislav a Bc. Vendula; E: Lékařská fakulta UK Praha (MUDr., 1966); atestace I. a II. stupně ve vnitřním lékařství; vědecká specializace (CSc., 1975 – interna).

Motto:

Hledej v letu ptáků kompas,

podepsanou smlouvu s Noem.

Zemi od západu na východ

s celou atmosférou štěstí

v předurčení jeho směru.

Lépe vsadit na Boha, že existuje,

můžeš tím získat, ale neztratíš nic.

Kolik z nás se tím včas řídí?

(Bohumil Ždichynec)

Profesní zaměření:

Jako středoškolák byl činný v Přírodovědeckém sboru Národního muzea v Praze a první práce publikoval v časopise Živa. Během vysokoškolského studia přijat jako pomvěd v Ústavu experimentální biologie ČSAV u Prof. Dr. Milana Haška (výzkum imunologické tolerance). Po studiu LF působil jako sekundární lékař v Sanatoriu Vráž u Písku, současně praktikoval v písecké nemocnici; po atestacích pracoval ve funkci primáře v nemocnicích v Jihočeském a Východočeském kraji. V klinické praxi se zabýval výzkumem civilizačních chorob, mj. infarktu myokardu, gastrointestinálních chorob, rehabilitace cévních mozkových příhod a léčbou chlamydiálních infekcí. Pracoval ve výboru České gerontologické společnosti. Jako vědecký pracovník působil na klinickém pracovišti Výzkumného ústavu balneologického v Karlových Varech, kde publikoval originální výzkumné práce, zabývající se transportem minerálů střevní stěnou, působením střevní mikroflóry a účinkem lokálních gastrointestinálních hormonů a střevních exo- a endorfinů. Později se věnoval problematice rehabilitace cévních mozkových příhod, byl primářem a ředitelem tehdy v ČR jediného Ústavu pro cévní choroby mozkové v Chotěboři; dal impulz ke konstituování Sdružení pro rehabilitaci osob po CMP ČR. Po r. 1990 spoluzaložil v Praze moderní klinicko-laboratorní institut Bioregena a byl jeho lékařským ředitelem. Ve 2. dekádě 21. století pracuje jako odborný internista lékařského centra – Polikliniky I. P. Pavlova v Praze. Publikoval řadu odborných a vědeckých prací (vnitřní choroby, kardiologie, geriatrie, fyziatrie, balneologie a rehabilitace), z toho část v zahraničí (Švýcarsko, Francie, Německo, USA); věnuje se i popularizaci vědy (v tisku, rozhlase i televizi).

Spojené nádoby vědy a umění:

Vedle odborných a vědeckých prací z oblasti medicíny napsal řadu knih, také populárně naučných i beletrie (např. Žena je stvořena pro lásku, Lucie – Ateliér Praha, 1993; Rodinná encyklopedie zdraví, Pragma Praha 1998; Lékařem sobě, Český Klub Praha, 2011).

Z poslední doby je čtenáři velmi žádaná kniha esejů v tištěné i eformě pod názvem Známe sami sebe? (Grada Praha, 2016) a lékařské eseje o budoucnosti medicíny a perspektivní cestě k životu Třetí medicína (Aesculapus Praha, 2016); k vydání připraveny eseje Zabijeme sami sebe? (Grada Praha). Časopisecky vyšly fejetony, povídky a novely z lékařského prostředí (Klinický omyl, Smrt patologa); povídka Prostorem a časem (in: Literáti na trati. Epika Jindřichův Hradec, 2017)aj. Na podzim 2017 vychází knižně beletristicky zpracovaná genealogie části jihočeské krajiny ve stopách předků, s názvem Stopy v srdci (Aesculapus Praha, 2017).

Autorovu poezii charakterizuje směřování mezi vědou a uměním. První jeho verše zazněly v pražské poetické vinárně Viola v pořadu Verše naboso (v podání Radovana Lukavského, 1967, 1968). Sbírka Zvuky do prázdna (Mladá Fronta, Praha 1968), redigoval Ivan Diviš), po r. 1968 už nevyšla. Ukázky jeho předlistopadové poezie vyšly časopisecky (Květy, Literární měsíčník, Kmen aj.), později také v nakladatelství Mladá fronta v legendárním Almanachu Zelené peří (1987) a byly jevištně interpretovány v pořadu poetického divadla Rubín (PhDr. Miroslav Kovářík, Zdena Hadrbolcová). Začátkem 90. let byly autorovy verše znovu uvedeny v pražské Viole, v cyklu básní vybraných Vladimírem Justlem. V r. 1987 vyšly Soukromé Benátky (Západočeské nakladatelství, Plzeň), sbírka převážně lyricky zaměřené poezie z mladších let. Později se rukopisy dřívějších básní objevily ve sbírkách Orfeův návrat a Bel ami (Sdružení CMP ČR, Praha1990) a dále sbírky Tanec v prázdném sále (Obrys/Kontur-PmD, Mnichov 1996), Syndrom Titaniku (Aesculapus, Praha 2000), 24 hodin v těle antičlověka (Český klub Praha, 2001), Na hranici života (Aesculapus, Praha 2002), z posledních let sbírky Žízeň v srdci spící (Aesculapus, Praha 2015), Blues pro lidská srdce (Aesculapus, Praha 2016), Hamlet v tekuté době (Aesculapus, Praha 2017), dostupné na www.kosmas.cz.

Rozhovory, ukázky z novější tvorby a účast v almanaších: 24hodin v těle člověka, in: Iatrike techne (Praha), měsíčník o umění lékařském i o umění pro lékaře (4/2002); v rozhlase např. 15. 12. 2016 s Jiřím Werichem (ČR 2, noční mikrofórum na webové adrese: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3764231). Nová autorova poezie jevištně zazněla v roce 2015 a 2016 v Malostranské besedě (PhDr. Miroslav Kovářík, Radek Bláha). Je zastoupen v řadě básnických almanachů, v posledních letech se objevuje pravidelně v almanaších české poezie (Milan Hodek, Paper Jam): Před hradbami noci (2004), Ptáci z podzemí (2013), Pastýři noci (2014), Rybáři odlivu (2015), Řezbáři stínů (2016), Řeka úsvitu (2017). Účast v almanachu Duše plné slov (Havlíček Brain Team, 2017). Cykly jeho textů vyšly ve sbornících i časopisecky (např. Ztracená stopa poezie v časopise Tvar, č. 14, 2016), Život jako umělecké dílo (Tvar, č. 10, 2017), PLŽ, č. 3, 2017, Divoké víno, č. 90, 2017 aj. V r. 2016 Mobelovo uznání za sbírku Žízeň v srdci spící (nezávislá cena pod záštitou Obce spisovatelů), r. 2017 Mobelova poklona za sbírku Blues pro lidská srdce. V rámci projektu Praha město literatury účasten ve sborníku Praha ve100 slovech (Městská knihovna, Praha, 2016). Je editorem úspěšné knihy Doteky Francie (Vyd. XB-1, Praha 2016 – autorů: Olgy Nytrové, Jitky Bonaventurové, Břetislava Ditrycha a Bohumila Ždichynce). Na 21. ročníku Festivalu poezie a přednesu Seifertovy Kralupy 2016, byla autorovi udělena Cena města Kralup. Je vítězem básnické soutěže Rimbaud´s not dead! (in: Tvar, 2016, č. 21). Na anketní otázku Almanachu české poezie v r. 2017 autor odpověděl: Kam jste došel a kam jdete?: „Jděte do města a potká vás člověk, který nese džbán vody. Jděte za ním.“ (Bible, Marek, 14).

Citován v encyklopediích Kdo je kdo v České republice na konci 2. tisíciletí (AKK Praha, 2000); Kdo je kdo, Osobnosti české současnosti (Agentura Kdo je kdo, Praha, 2005); Kdo je kdo v Obci spisovatelů (OS, Praha 2005); v personální encyklopedii Who is who (Hübner Beanes, Schweiz; 1. vyd. v ČR, 2003), Slovníku českých lékařů-spisovatelů (Galén Praha, 2011) aj.

Seznam děl autora je v Souborném katalogu ČR (autoritní data: AUT: jn20000402964/VIAF: 67949952); Aw: z prestižních cen např. 1971 cena České fyziatrické společnosti, 1991 cena České rehabilitační společnosti ČLS J. E. Purkyně, Medaile Prof. Libenského aj.; Me: ČLK; Obec spisovatelů České republiky; Klub pražských spisovatelů; Klub autorů literatury faktu; H: literatura, hudba, výtvarné umění; Web: další data na wikipedii.cz

LÉKAŘ ZTRACENÉHOČASU

Bohumil Ždichynec

Jak žít?

Mapa genů skrývá tajemství,

láká mne ho rozluštit.

Biosférická krychle láme

světlo dopadající na zem,

co když sama v pádu

na atomy se rozláme?

Těch střepů co stop tu zanechalo,

zahrabáno v sopečný prach

Pompejí v našich srdcích.

V archeologii uplynulých let

jde o spravedlnost v pravdě

žít na zemi, tak i zemřít.

Trosečníkům doby

Nalézt mravní zákon v sobě

a dokázat se vymanit

z hříchů tekuté doby,

přijmout individuální odpovědnost

a recyklovat zatracovanou víru.

Proč házet perly sviním?

Vánoce v Dětském domě Na Příkopě 15

Mlčky jdou, skryté kamery manipulátorů

je dohání, v hypernabídce se předhání,

chlapcovy panenky se protáčí, civilizace tančí.

V džungli reklam se plazí zrádný had,

podivný splín, přijde uštknutí dětské duše.

V gestu bolestné radosti otci i kloučkovi

končí darovaný čas, v němž mohou být spolu.

Sekunda vymknutá z kloubů, čas pro změnu.

Známe sami sebe?

Moudrost nelze vyčíst

pouze z učených knih,

přichází s věkem.

Člověk má pouze

jednoho nepřítele:

sám sebe.

Pascalova sázka

Budeš-li vnitřně svoboden

a od tíhy věcí oproštěn,

můžeš na sebe hledět,

jako bys byl někdo jiný.

Miluješ-li takový úděl letu,

zkusíš myslet i na sebe.

Milovat víc než vlastnit,

schopen v letu cíl prosadit

a osvícenou duši nechat žít.

Taková konečná veličina

po znásobení nekonečnem

dává nekonečný výsledek.

Vojtěch Jan Kotek (tvořící pod pseudonymem Woÿta) se narodil 13. června 1991 v Mladé Boleslavi. Žije v Benátkách nad Jizerou. Vystudoval maturitní obor knihkupectví, poté pět let docházel ve svém domovském městě jako dobrovolník do domova pro seniory.

V květnu 2022 mu nakladatelství Pasparta vydalo první básnickou sbírku Vnitřní země. Své verše (a občas i básně v próze) dále prezentuje na své stránce iwoyta.blogspot.com, YouTube (cyklus videí Literární koutek, kam si čas od času zve i jiné literáty) a také na autorských čteních. Dvakrát (2020 a 2023 vystoupil na nymburském hudebně-poetickém večeru Kýchání do sazí.

Mgr. Zuzana Havelková (16. 8. 1956, Praha)

Redaktorka, korektorka, novinářka, knihovnice. Členkou literárně dramatického klubu Dialog na cestě. Jako absolventka Střední knihovnické školy a Fakulty sociálních věd UK byla redaktorkou časopisů Národní knihovny ČR – Informační bulletin NK ČR, Bulletin plus NK ČR a v prvních letech též výročních zpráv. Po absolvování školy a po mateřské dovolené pracovala jako redaktorka  čtrnáctideníku Školství a věda, po odchodu z NK byla redaktorkou Ateliéru, časopisu pro současné výtvarné umění a posléze periodika Folia Microbiologica, časopisu pro mikrobiologii a imunologii Mikrobiologického ústavu AV ČR, v.v.i. K jejím zálibám patří od mládí literatura, výtvarné umění, dříve též divadla malých forem, ráda fotí, píše články a pěstuje kytičky.