Ivo Fencl (*16. 4. 1964) je člen Obce spisovatelů, Středisku západočeských spisovatelů a Sdružení přátel Jaroslava Foglara. V dětství napsal a nakreslil 116 čísel časopisu Rodina, později byl autor písňových textů a vedl Fanklub Františka Ringo Čecha.
Studoval ČVUT a Univerzitu Karlovu (nedokončeno) a mj. byl pedagog, geodet a pracovník vlakové pošty. Je svobodný. Má syna Filipa, jenž pracuje na ČVUT a jehož matka Lída Randáková, teatroložka, předčasně zemřela (2005). Ing. Jiří Fencl, Ivův strýc, je autor knih o zbraních. Psal také Fenclův otec, doktor filozofie, literární historik a školní inspektor.
Jako spolupracovník rozhlasu stojí Fencl i za třemi seriály. Jeden tisíc a sto příspěvků má v deníku Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Přispíval do edice Tvary a je autor pokračování románu Jiřího Navrátila Kamilův život po matčině smrti, které nazval Ranní sny. V Tvaru se podílel na rubrice Patvar, přispěl časopisu sto padesáti články a uveřejňoval tu po dobu roku biografii Roberta Louise Stevensona.
Do výročního bulletinu Dokořán přispěl vzpomínkou To vše a stokrát víc je Obec (2015). Psal hodně i pro Literárky, Dobrou adresu a Pozitivní noviny a je kmenový autor měsíčníku Plzeňský literární život, vč. jeho vnitřní přílohy Listy Ason-klubu. Přispívá do Krajských listů, Epikonu, do časopisu Bobří stopa, na Čítárny, magazínu Rozhledna, Interkomu, do Vanili a internetové Knihovničky Čtyřlístek. Jeho známou povídku Rychlá Ivana odmítá Brada Pitta parafrázovala Zora Šimůnková v knize Překvápka a banality (2022).
Fencl komponoval pořady o Daniilu Charmsovi, Kozmovi Prutkovovi, Jerzy Wittlinovi či historiku Paulu Johnsonovi a pro cyklus Řeknu ti, co čtu i o Foglarovi, Součkovi, Neffovi, Clarkovi nebo Bradburym. Moderoval cyklus Záhady a záhadologové, kde se hosty stali Pavel Toufar, opakovaně Otomar Dvořák a Stanislav Motl, Arnošt Vašíček, egyptolog Miroslav Bárta, oceánolog Zdeněk Kukal, grafoložka Helena Baková, lékařka Zdeňka Ulčová-Gallová, etnolog Petr Janeček, Pavel Kroupa, genealožka Jana Kopečková, hledač pokladů Milan Z. Kučera nebo astrolog Jiří Kubík.
Fencl napsal doslovy k velkým komiksovým publikacím Vlastislava Tomana a jeho medailonem přispěl - pod jménem Jiří Riegr - do knihy Neobyčejné životy (2024). Vytvořil také „doušku“ ke knížce Pivař a blondýna (napsali Daniela Kovářová a Ladislav Jakl) a psal předmluvy: např. ke dvěma publikacím Jiřího Ulricha a knihám Lubomíra Mikiska a Stanislava Bukovského.
Vedle jiných cen převzal - od Obce spisovatelů a Uměleckého sdružení Artes - Zvláštní ocenění Ceny Miloslava Švandrlíka za knihu Idealista, romantik, kritik a Marie.
O autorovi také v:
• Literární encyklopedie Salonu (Právo, 27. 9. 2002)
• Slovníček autorů Plže (Plzeň: Pro libris, 2005)
• Kdo je kdo v Obci spisovatelů (3. vydání, 2008)
• Bohumil Jirásek: Dějiny literatury v západních Čechách (1890–2006) (Plzeň: NAVA, 2008)
• Plzeň - město krásné knihy: literární i výtvarné harmonie formy a textu (Plzeň: Pro libris, 2011)
• Vladimír Novotný: Plzeňská literární vlasti(ne)věda (Týn nad Vltavou: Nová Forma, 2012)
• Vizitkář západočeských spisovatelů a výtvarníků (Plzeň: Pro libris, 2014)
• Pop a brak. Populární literatura v kontextu proměn literární kultury (Univerzita Pardubice, 2014, Vladimír Novotný: „Populární“ R. L. Stevenson a jeho české popularizace)
• Vladimír Novotný: Krásnodoušky. Západočeští autoři a jejich knihy (Týn nad Vltavou, Nová Forma, 2016, kapitoly Šestero vyprávění z Fenclovy truhlice a Jedna z tváří Iva Fencla)
• Tomáš Studenovský, Josef Bláha: Slovník českých autorů knih pro chlapce (a nejen pro ně) (2. vydání, 2021)

KATEŘINA ANIMA DUŠKOVÁ

Jsem česká básnířka a ilustrátorka. Narodila jsem se v Opavě, v současnosti žiji v Praze. Od dětství jsem ráda hrála na hudební nástroje a zpívala. Dlouhodobě jsem se věnovala hře na příčnou flétnu a sborovému zpěvu, se kterým jsem se účastnila mnoha zahraničních koncertních zájezdů. Během vysokoškolského studia se stalo mým hlavním zájmem psaní poezie a tvorba ilustrací. Poezii pravidelně publikuji na sociálních sítích, v literárních časopisech nebo v almanaších. Vydala jsem ilustrovanou básnickou sbírku ANIMA VE VÍRU ŽIVOTA. Účastním se autorských čtení. Pořádám také výstavy vlastních obrazů a básní, které jsem realizovala například v Praze, Brně nebo v Opavě. Jsem členkou Sdružení výtvarníků ČR. Podrobnosti o mé tvorbě naleznete na mých oficiálních webových stránkách www.katerinaanima.cz.

Webové stránky: www.katerinaanima.cz

Tomáš Hájek (narozen 6.ledna 1964) je krnovský rodák, lékař (respektive absolvent lékařské a filosofické fakulty činný především v oboru sexuologie), básník, prozaik, esejista, dramatik, filozof a památkář. Začínal jako básník v roce 1985 v almanachu Mladé Fronty Klíčení a je dodnes hrdý na to, že byl tehdejším šéfredaktorem Faladou zmíněn v předmluvě jako příslib do budoucna.

Skutečnou sbírku básní Planeta Euforikum (po drobném poetickém sborníčku Stoupání do plynu z roku 1991) však vydal v nakladatelství Cherm až v roce 2013. Této sbírce se dostalo pozornosti od Aloise Marhoula ve formě Mobelova ocenění.

Poetičnu zůstal T. Hájek věrný, i když psal drobné i větší prózy (Diagnóza 729, Spánek a naděje), dramatické texty jako Velký smutek žen, Trickster ve žluti dne a noci nebo Pokud je to možné, jsem Fredy Hirsch.

Literární poetický jazyk proniká i do jeho odborných prací v oblasti památkové péče a ekologie, zejména do Příběhu drobných památek (od nezájmu k fascinaci), který vydal spolu s Irenou Bukačovou v rámci konferencí o krajině Tvář naší země – krajina domova, Zániku a vzniku památkových péčí nebo dalších prací zejména o kulturní krajině. Proniká ale třeba i do některých kapitol publikace Muzívní umění, kterou vydal v rámci Hlávkovy nadace s Magdalenou Kracík Štorkánovou.

V publicistice samozřejmě zůstávalo pro poetično vymezeno menší místo. V devadesátých letech zažil tvrdou komentátorskou řeholi v Lidových novinách za šéfredaktora Jefima Fištejna. Externí komentátorství ve Svobodné Evropě (The Czech Desk) se pak neslo v duchu pohody a klidu. Publicistice se věnoval i v době, kdy působil jako vysokoškolský učitel, úředník či v podnikatelském prostředí: psal například do Iniciál, Literárních i Divadelních novin, slovenských časopisů Romboid či Konkretně o divadle.

Na vysokých školách má dnes již jen dílčí přednášky, přesto působí ve vědecké oblasti a odborné studie prezentuje v mezinárodním měřítku. Tímto způsobem se objevily v rozmezí let 2010–17 studie ve sbornících či katalozích v Amsterodamu, Soproni, severoitalském Spilimbergu, Poznani, Nitře, v Journal of Environmental Planning and Management (nakladatelství Routledge) aj. Programově se zabývá především propojováním jednotlivých vědeckých oborů, tedy interdisciplinárním dialogem. A i k tomu je zřejmě potřeba vidět svět v takřka neviditelných poetických souvislostech.