"PhDr. Ondřej Hník "

   Narozen v lednu 1977 v Praze. Vysokoškolský pedagog, v letech 2006 - 2009 také ZŠ učitel, dlouholetý lektor domu dětí a mládeže, milovník tance, života a dobrého vína. Zastánce zážitkového přístupu ve výuce na všech typech a stupních škol. Na poli literatury se věnuje poezii i próze, v posledních letech také poezii pro děti. Publikuje v literárních časopisech a almanaších, pravidelně předčítá na autorských čteních a vystupuje na různých literárních pořadech pro děti i dospělé. Působí také v autorské dvojici Ondřej Hník & Radovan Rybák a v tvůrčí skupině básníka, překladatele a herce Jiřího Weinbergera. Vydal sbírku básní Přijel jsem zasadit strom (Praha: Bertoni, 2006), inspirativní materiál pro učitele a studenty učitelství Hravá interpretace (Praha a Jinočany: H+H, 2007), útlou knížku básniček pro děti Myší výprodej! (Plzeň: Fraus, 2009) a sbírku lyrických, spirituálně a přírodně laděných básní Můj Betlém (Ústí nad Orlicí: PIPEX, 2012). Na vydání čekají jeho další sbírky. Od roku 2005 získal patnáct ocenění na literárních soutěžích.

"Prof. PhDr. Ladislav HEJDÁNEK, dr.h.c.(Amst.)"

*1927, profesor teologie a filozofie, sociolog, literatura a překlady z oboru. Nositel Palachovy ceny, Rytíř francouzského řádu umění a literatury. Vyšlo knižně: Dopisy příteli 1993, Dopisy příteli Díl I. 1977, Filosofie a víra: nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti II. 1999, Filosofie 1970 a 1990, Lettera a un Amico 1979, Nepředmětnost v myšlení a ve skutečnosti 1997, Pojetí pravdy a některé jeho ontologické předpoklady 1952, Původ a význam lidských práv 1990, Rozhovor s dr. Ladislavem Hejdánkem 1980, Variace a reflexe na téma vězeňských dopisů Václava Havla 1983, Wahrheit und Widerstand : Prager Briefe 1988 ad.  

"PhDr. Eduard Bakalář CSc."

nar. 31. 10. 1934 - 2010, psycholog

Životopis: Vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze,působil na dětské a dospělé psychiatrii, ve výzkumu lidského faktoru v personalistice a nyní v Poradně pro rozvodové a porozvodové problémy s dětmi v Praze 7. Průběžně je také činný jako soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie. Jako externista přednáší na katedře psychologie FFUK rozvodovou tematiku. Publikuje v oblasti společenských her, rozvodové, otcovské a opatrovnické tematiky a také překládá odbornou literaturu.     

"Prof. ThDr. Jan Heller"

1925 - 2008. Narozen v  Plzni v učitelské rodině. Tamtéž navštěvoval obecnou školu a gymnázium a poté působil jako katecheta. V letech 1945 - 1948 studoval v Praze a v Basileji. Od roku 1948 působil jako evangelický vikář v Hořovicích. Byl promován na Komenského fakultě v roce 1951 a od té doby se věnuje pedagogické činnosti. Na fakultě, ve druhé polovině šedesátých let v Berlíně, jako pohostinský docent. V roce 1968 se vrátil do Prahy a zde se stal docentem, poté profesorem pro religionistiku na Komenského fakultě, později Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1977 na evangelické teologické fakultě UK působil jako "starozákoník", později vyučoval i na Katolické teologické fakultě UK. Od roku 2004 už je pro špatné zdraví jen v důchodu.Sám o sobě říká:   "Zamýšlel jsem se nad tím, v čem bylo jádro mé celoživotní práce. Jsem lingvista, sémantik. Celý život kroužím kolem významosloví, kolem proměny obsahu a významu slov a pojmů." Příklad: "Čemu se říkalo "pravda" kdysi a čemu dnes?     Co byla "spravedlnost" ve starém Kanaanu, co v Izraeli, u starých Řeků a Římanů. A co dnes? Při výkladu těchto pojmů je důležité nejen to, co máme ve vědomí, ale i jejich podvědomý obsah. Analysou se potom projeví proměny a distance, interpretací distancí se odhalí vnitřní analogie. V nich pak intence neboli záměry a směrnice "významové křivky". Je to trochu jako integrování. A texty pak "prohlédnou". Evidence kulturně - historického odstupu umožňuje nový přístup a pohled do dalších, neprvoplánových sémantických vrstev textu. Vždy jsem studenty důrazně varoval:"Přijmete-li nekriticky a bez analýzy pojmosloví protivníka, dovolíte-li mu, aby si je naplnil svým obsahem, už jste prohráli. Možná se to dá nejzřetelněji ukázat na samotném výrazu "náboženství". Přijmeme-li jeho pozitivistický výměr, není celá teologie nic jiného než dávno překonaná pověra. Jdeme-li do hloubky, vidíme, jak se staří bohové "zamaskovali", ale jsou tu stále. Od Ziskuchtivosti (viz Mt 6, 24 L 16, 9 "mamon") přes Násilí (bůh války Mars) po Vášeň (Venuši či Ištar). A už začne svítat, který z našich předních činitelů kterého "patrona" vynesl až na sám "vrchol stupnice hodnot".  Často nevím, mám-li se smát nebo plakat. Navenek se často směju, abych trochu potěšil a povzbudil ty zoufalé, kteří navzdory přesile kolem myslí odpovědně na budoucnost. V nitru však často pláču, když vidím kolem tu přesilu ziskuchtivých a mocichtivých agresorů, kteří si rozdělují hynoucí svět. Ještě že je nad námi - navzdory našim představám a přáním - Ten, který - až sám bude chtít - to dokáže napravit. Totiž všechno, co jsme tu zkazili a kazíme stále pilněji. Naše naděje je v tom, že se nakonec neposvětí jméno naše, ale Jeho, že nepřijde naše království (či kralování), ale Jeho, že se neprosadí vůle naše, ale Jeho.