"Ing. Ivo Kraus "

- 1973 rodinné zázemí: -  ženatý, 3 děti vzdělání: - Střední průmyslová škola elektrotechnická, specializace výpočetní technika - Národní vzdělávací institut, nástavba marketing-management - Česká zemědělská universita, obor provozní ekonomie - Husitská teologická fakulta, kurz celoživotního vzdělávání Učitelství náboženství - Husův Institut Teologických Studií - hovořím rusky a anglicky, trochu rozumím italsky a německy  Před několika lety jsem se s manželkou přestěhoval z Prahy do jednoho z nejchudších okresů naší republiky. Nový domov jsme našli ve střediskové obci, která je moc krásná a kde se nám líbí. Jsme tu blízko přírodě. Pro děti je to ideální, ale někdy si zavzpomínáme na možnosti velkoměsta. Snažím se psát hlavně věci, které vedou k zamyšlení. Sdělení, které chci předat, je pro mne důležitější než krása literárního stylu. Rád čtu literaturu, která popisuje neobyčejné svědectví lidských osudů. Mám rád knihy, které člověku něco dají. Mým vzorem je Alexandr Solženicyn, Philip Uris, Anthony De Mello, Philiph Yencey nebo Derek Prince. Inspiruje mě také myšlení Jana Ámose Komenského.     Nyní provozní ekonom, věnuje se podnikání. Absolvoval roční postgraduální kurz celoživotního vzdělávání na Husitské teologické fakultě, obor učitelství filosofie, etiky a náboženství. V letech 2002-2003 pracoval jako ředitel obecně prospěšné společnosti Husitské centrum, do roku 2006 se věnoval pastorační práci v náboženské obci Církve československé husitské v Cítolibech, okres Louny. Píše krátké články, které byly zveřejněny na internetu, v Křesťanské revue, týdenících Lounska a v církevních novinách Český zápas. Publikoval též příspěvek do sborníku "Dialog na cestě". Ve svém bydlišti a okolí příležitostně organizuje ekumenické setkávání křesťanů a kulturní akce s duchovní tématikou.  Jeho životní krédo je "Čiň druhému to, co chceš, aby i on činil tobě." http://monteko.cz/kraus

"Jarmila Konečná"

   členka CČSH – NO Brno Bohunice , členka Obce spisovatelů   Narodila jsem se 16.10. 1931 v hornické kolonii v Beringenu (Belgie), kde můj otec v létech celosvětové krize nalezl práci. Po několika letech se moje rodina vrátila zpět do Československa. Vyrůstala jsem v Napajedlích na Zlínsku. V roce 1952 jsem absolvovala Vyšší školu zdravotní v Brně a od té doby jsem pracovala ve zdravotnictví – nejprve jako sestra na chirurgii, později (po získání další odborné kvalifikace) jako rentgenová laborantka. Mohu říct, že toto období značně ovlivnilo můj postoj k životním hodnotám – a také moji poezii. Básničky jsem začala psát v devíti letech, občas byla některá otištěna, ale nikdy jsem nebyla dost ctižádostivá ani průbojná, abych se dokázala prosazovat. Padesátá léta, kdy se uznávala pouze budovatelská poezie, mě zaskočila natolik, že jsme si psala dlouhá léta do šuplíku.   Později, když už jsem měla rodinu, vznikla v Karviné výtvarná skupina PARAZOL, která značně přispěla kulturním snahám města. Můj manžel – kromě jiného také výtvarník – byl jejím zakládajícím členem. Tato skupina přijala mezi sebe vznikající skupinku literární, která spolupracovala tím způsobem, že při vernisážích se recitovala, četla či vystavovala i naše poezie. V té době občas vyšly některé mé básně do světa, ale jen časopisecky, nebo jednou také v rozhlase.   Až potom, v 80. letech, jsem začala své básně posílat do Českého zápasu a následně do Kalendáře Blahoslav.   Básnická sbírka DOTEKY SLOVA měla původně vyjít v nakladatelství Profil v Ostravě ještě před revolucí, ale ta přišla právě do toho dění a nakladatelství se ekonomicky položilo, takže tato sbírka vyšla později, v jiném vydavatelství , v roce 1991. V témže roce vyšla i moje knížka pro děti ŘETÍZEK. V roce 1993 vznikla útlá publikace v próze SLYŠET A PŘIJMOUT, což je mé svědectví o setkání s Bohem. Roku 1995 vyšla sbírka básní OPĚRNÝ BOD, která je opřena o verše z knihy Přísloví.V roce 2002 jsem čirou náhodou objevila své říkánky z Řetízku v ČÍTANCE pro 2. ročník ZŠ, (nakladatelství Nová škola), což mě velmi potěšilo, i když nevím, jakou cestou se tam dostaly.   Kromě toho účast v almanachu KRAJINY MILOSTI (Karmelitánské nakl. 1994), medailon pro Proglas (Zdeněk Svoboda, 1997), pořad o poezii (Anička Štěpánková 2003) účast v almanachu PŘED HRADBAMI NOCI (Vl.Stibor 2004).

Moto: Každý z nás se snaží prospět bližnímu k jeho dobru, aby jej vzdělal!                                 Řím 15, 2.3.

"Kohák Erazim, PhD. Prof."

  *1933, filosof, spisovatel. Studium filosofie a teologie na Yaleově univerzitě ve státu Connecticut, dosáhl hodností magistra (MA, 1957) a doktora (PhD, 1958) v oboru filozofie a religionistiky. Nositel Cooperovy ceny z antické filozofie. E. Kohák vychází z myšlenek Edmunda Husserla, především jeho Krize evropských věd, T. G. Masaryka a Paula Ricoeura. Působil jako pedagog na Boston University, v letech 1991 – 1994 střídavě v Bostonu a v Praze, od r. 1995 působí jako profesor filozofie na FF UK v Praze a jako publicista. Dál se zúčastňuje odborných konferencí v zahraničí. Byl mj. členem redakční rady časopisů Dissent, Husserl Studies a Environmental Ethics, též členem Ústředního výkonného výboru Čs. sociální demokracie v exilu a aktivním členem anglikánské církve. Od návratu se angažuje  v Klimentském sboru Českobratrské církve evangelické. Kohákovo filozofické dílo vychází z pojetí filozofie jako úsilí o orientaci člověka ve vztahu k Bohu, ke světu a k člověku a z přesvědčení, že filozofovou povinností není jen úsilí o odbornou zdatnost, nýbrž též pedagogická činnost v nejširším smyslu oslovování obce ve věcech veřejných. Bibliografie: Z díla: The Victors and the Vanquished (s H. Kovályovou), New York 1973; Na vlastní kůži (s H. Kovályovou), Toronto 1973; Národ v nás, Toronto 1978; Idea and Experience, Chicago 1978, 1982; The Embers and the Stars, Chicago 1984, 1987; Jan Patočka: His Thought and Writings, Chicago 1989; Dopisy přes oceán, 1992; Jan Patočka filozofický životopis, 1993; P.S.: Psové, 1993; Život v pravdě a moderní skepse, 1994; Člověk, dobro a zlo, 1994; Hesla Erazima Koháka, 1995; Pestrost a pravda, 1997.  Sborníky: The Seventies: Problems and Proposals (Being Young in a Postindustrial Society), New York 1972; T. G. Masaryk in Perspective (To Live in Truth), Washington 1981; Studies in the Philosophy of J. N. Findlay (Salvation as a Philosophical Category), Albany 1985; T. G. Masaryk a naše současnost (O život v pravdě), 1992; Selves, People, Persons (Selves, People, Persons: An Essay in American Personalism), Notre Dame 1992; Bůh přírody, Bůh dějin, Křesťanství, kultura a svět II, 1991; Artifacts, Representations and Social Praktice (The Real and the Rational), Dordrecht 1994; Transcendental Philosophy and Everyday Life (Transcendental Experience, Everyday Philosophy), New York 1996; Science, Mind and Art (Knowing Good and Evil...), Haag 1995.

"Zdeněk Janík"

  *7. 10. 1923 v Brně, středoškolský pedagog, později novinář. V letech 1969 – 1989 nemohl pro zákaz obě své profese vykonávat, zaměstnán většinou jako korektor v tiskárně. Po roce 1989 členem Obce spisovatelů, PEN klubu a Umělecké besedy. V roce 1972 dostal pod krycím jménem Tomáš Šobr Cenu F. M. Klácela za poezii a v roce 1999 jednu ze čtyř prémií Ceny Evropský fejeton.Dosud vyšlo:Pro děti: Slovohrátky (1. vyd.1999, 2. vyd. 2005)Básnické sbírky: Hledání klíčů (2000) Vracím se k tobě chlapeckou lodí (2000) Volání na časy (2003) Nepřišel ještě zaklepat čas (2004)Knihy fejetonů: Stalo se …(1991) a Hladce obrace (2005)Překlady: Paul Bowles: Pavoučí dům (1994) Gerald Drews: Výklad snů od A do Z (1999) Peter Singer: Osvobození zvířat (spolu se Zuzanou Gabajovou, 2001) Svými aforismy je zastoupen v antologiích Slovník myšlenek (2003) a Nezabolí jazyk od dobrého slova (2004). Jeho verše a fejetony byly přeloženy do polštiny, němčiny, francouzštiny a angličtiny.