"Vlasta Polívková"

   Celý dosavadní život, prožitý v Praze, jsem si zpestřovala výjezdy do kraje svého rodiště, trávila zde prázdniny i dovolené. Narodila jsem se na Mělníku v roce 1952, městě s nádherným výhledem do Polabské nížiny.    Od dětství jsem se zabývala kresbou a modelováním. Zdokonalovala jsem se na Lidové akademii výtvarných umění pod vedením ak. Sochaře Miroslava Pankráce a ak. Malíře Jindřicha Koukolského. Praktický pohled na život převážil lásku k výtvarnému umění, a po vystudování Střední průmyslové školy strojní jsem pracovala jako konstruktérka a projektantka, založila rodinu. Po dlouhých letech strávených v projekčních kancelářích, jsem se vrátila ke své dávné zálibě. V roce 1998, společně s výtvarnicí Eliškou Peroutkovou, jsem vystavila své první obrazy " U Celestýnů" na Starém Městě. V roce 2002 jsem uspořádala výstavu v "Galerii ASA" ve Vršovicích a v roce 2004 v minigalerii společnosti "Gender Studies, o.p.s". Ráda spolupracuji s básníky a spisovateli, je mi blízká recitace poezie. Svými obrázky, spolu s dalšími výtvarníky, jsem výtvarně doplnila texty přispěvovatelů v jednotlivých knihách vzkazů lidem a vesmíru básnířky Věry Ludíkové "Pošli to dál I", " Pošli to dál II a III" vydaných v letech 2003, 2004 a 2005. Mým neustálým zdrojem inspirace je příroda rodného kraje. Velmi často používám motiv stromu jako symbol přírody a života. Tento oblíbený motiv jsem uplatnila i při vytváření titulní stránky webu Literárně dramatického klubu Dialog na cestě, jehož akcí se zúčastňuji od roku 2004. Nemám zvlášť oblíbené umělecké období, ani oblíbeného malíře nebo sochaře. Ve všech dobách a jejich uměleckých stylech nacházím krásu. Stejně tak i v oblasti literární je pro mne dost obtížné vybrat toho nejoblíbenějšího spisovatele či básníka. 

Motto : hledání krásna v lidech a v krajině 

-

Oslava 60. narozenin výtvarnice Vlasty Polívkové

Vlasta Polívková - výtvarnice našeho klubu Dialog na cestě s námi 24. 1. 2012 oslavila své životní jubileum. Laudatio připravila Olga Nytrová, své verše na počest oslavenkyně přednesla Květa Salmonová, prezentaci s ukázkami ilustrací básnických sbírek, obálek knih a sborníků a fotografiemi ze života jubilantky nabídla Markéta Hlasivcová. Naše sympatická kamarádka a plodná spolupracovnice vstoupila svými šedesátinami do věku "filosofického", do času hledání smyslu života, sebereflexe a dušezpytu.

Přejeme jí hodně zdraví, tvůrčích sil a Boží ochrany.

 "Veverová - Králová Jarmila, MUDr."

 *1930, studium Všeobecného lékařství - Lékařská fakulta Praha, specializace – stomatologie. V roce 1959 umístěnka do pohraničí, práce na OÚNZ Kraslice okres Sokolov – oddělení stomatologie, později specializace na stomatologii dětského věku a ortodontii. Práce pro skautské hnutí v době porevoluční-pomoc za vzkříšení myšlenky skautingu. Organizována v Sokole – dosud aktivní cvičenka.

"Lili Veldenová"

Životopis:   

Narodila jsem se na VŘSR - 7. listopadu 1975. Až do svých 7 let jsem otci věřila, že ty ohňostroje nad Prahou v den mých narozenin patří mně. Že oslavují mě. Pak jsem se teprve dozvěděla něco o Leninovi a Auroře. A pak jsem se o světě dozvídala ještě víc na gymnáziu. Po maturitě jsem studovala herectví na Vyšší odborné škole herecké v Praze Michli. Divadlo jsem hrála už dřív, v patnácti jsem se začala učit pantomimu a pár let jsem se svým učitelem a jeho partnerkou hrála pouliční divadlo na všemožných divadelních festivalech i jen tak někde pod širým nebem v ulicích měst. Jenže činohra mě uhranula, a tak když mi po škole nabídli angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě, vyrazila jsem tam. A hrála na Vysočině 4 roky. K tomu nějaká představení v Praze v divadle Pod Palmovkou a v Řeznické. Občas i v nějakém filmu a taky jsem dabovala. Před šesti lety jsem ale z divadla musela odejít, protože jak oni říkali, stála jsem na špatné straně barikády. Nové vedení sestávající z bývalých estébáků a komunistů zkrátka nemělo rádo, když měl někdo vlastní názor. A nepřihlédlo ani k datu mého narození... Ortel zněl - ztratila talent... Teď s živím jako novinářka. Už 5 let. K divadlu se ale vlastně tak trochu vracím. Mám roli v jednom pražském představení. Psát básničky a různé povídky jsem začala asi v devíti letech. A drží mě to dodnes. Vždy, když se v životě stane něco silného, veselého nebo smutného - to je jedno, mám chuť psát. A hlavně, když mám někoho ráda. Mám chuť psát. Pro něj. A to, co se rodí pod propiskou, je vždy něžnější a jemnější než můj vlastní hlas. Psané slovo je jako kouzlo. Člověk uchopí své pocity a myšlenky, ale nevyklopí je do světa ústním otvorem. Zpracuje je v jiné části těla a zabalené v něžném závoji psaného slova jsou pak lehčí a jasnější. Píšu už léta sbírku s názvem "Šeptání hluchému milenci". Jen tak pro sebe do kapsy. A teď teprve začínám své šeptání konfrontovat se světem. Tak uvidíme.     

"Antonín Vojtek"

 Narodil se 10. ledna 1934 v Horních Bojanovicích. Je kreslířem, ilustrátorem (např.povídek Stanislava Lema, Hermanna Hesseho či Garryho Kilwortha), ale především je malířem jižní Moravy, se kterou jsou jeho díla bytostně spjata. Vystavuje nejen doma, ale i v zahraničí (Anglie, Německo, Rakousko, Řecko, Itálie, USA), jeho obrazy jsou součástí interiérů, jsou v galeriích a soukromých sbírkách v mnoha zemích světa. Patří k umělcům, kteří mají niternou potřebu vyjadřovat se nejen štětcem, ale i slovem (Komárek, Preclík aj.) Publikoval řadu esejů, je spoluautorem sbírky básní Kam jdu (1997) knih Osudy (2001) a Ti úspěšní (2003), autorem vlastní biografie Malíř jižní Moravy (1994) a knížek Já a moje modelky (1998) a Řekni mi, táto, proč (2003). Žije v Břeclavi.