- Základní údaje
- Kategorie: Tvorba členů a hostů
- Autor: Super User
- Zobrazení: 2034

Prof. PhDr. Martin Potůček CSc.
Cesty z krize; Praha, Sociologické nakladatelství 2011.
Česká společnost je v krizi. Autor nepomíjí její globální souvislosti, ale rozebírá především konkrétní problémy našeho veřejného života a uvažuje o způsobech, jak jim čelit. Věnuje se daňové politice, důchodové reformě, hospodářské politice, nezaměstnanosti, zadlužování jednotlivců i rodin, deficitům zajišťování sociálních práv, chabé podpoře rodiny a vzdělávání, bezpečnosti či ochraně životního prostředí, rostoucímu počtu cizinců, rozdílným podmínkám pro život mužů a žen či rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými. Chce svými krátkými texty doprovázenými citáty klasiků oživit veřejnou rozpravu o klíčových problémech budoucího směřování české budoucnosti a způsobech, jak se s nimi vyrovnávat. Kniha je určena všem, kterým není lhostejná budoucnost naší země v době, kdy cesty z krize hledá celý svět..... Cesty z krize.Tak se jmenuje velmi aktuální publikace, která vyšla koncem roku 2011 v Sociologickém nakladatelství. Autor Martin Potůček přijal nelehký úkol; odpovědět na soubor velmi aktuálních společenských a politických problémů a otázek: Co společnost rozkládá – a co ji spojuje. Jaké jsou deficity institucionálního rámce ekonomiky. Nezaměstnanost jako je sociální zlo. Chceme mít děti, nebo cizince? Děti, staří, důchody. Bude na penze? Úbytě sociálních práv. Ženy a muži mezi státem a trhem. Porodní bolesti společnosti vědění. Zanedbávat bezpečnost je nebezpečné. Vánoce na úvěr – šťastné a veselé? Dlužíme přírodě. A náš dluh roste. Osm hříchů státní správy. Nejlepší stát – žádný stát, nejlepší daně – žádné daně! Hledá i řešení v kapitolách: Hospodářský růst – nebo kvalitnější život pro nás a naše potomky? Obnova a podpora veřejného sektoru a veřejných služeb. Velkorysá rodinná politika. Jakou Evropu chceme? Jak být dobrými Evropany? Potřebujeme společně sdílenou vizi? Zároveň konstatuje znepokojení je oprávněné, a to zvláště v rozhovoru s Marií Fleissigovou Žije se nám lépe, ale spokojeni být nemůžeme a v rozhovor s Janou Šmídovou a Petrem Holubem Naše země nevzkvétá. V závěru autor věnuje klíčovým výzvám budoucnosti, a to pod mottem R. Kappela a M. Mülera „Není pochyb o tom, že institucionální změny na jedné straně a změny myšlení lidí na straně druhé na sobě závisí a navzájem se posilují.“ Antonín RašekUkázka: 



![]()
- Základní údaje
- Kategorie: Tvorba členů a hostů
- Autor: Super User
- Zobrazení: 2013
Mgr. Michaela Procházková
Bůh je slovo
Někdo si myslí, že slovo je pouhá informace, a jiný dokonce ani to, neb nemyslí vůbec a slova jsou mu na světě jen proto, aby jejich prostřednictvím se předváděl či vykřikoval, jakou má moc, a vůbec, že tady je a všimněte si mně! Takoví lidé obvykle pronášejí své požadavky nejmíň třikrát, nemohouce pochopit, že jste jejich sdělení pochopili napoprvé. Chovají se jako děti, jejichž maminka drbe s jinou maminkou a své dítě neposlouchá. Jejich řeč pak neznamená nic jiného než – mamíííí, všimni si mě! Slovo – to bychom měli opravdu vážit – vždyť má takovou moc, že může ranit, zklamat – ano, i zahubit (křivé svědectví a lež, například). Může hubit i pomalu – slovo žárlivosti, slovo nedůvěry. Může vymývat mozky – slova propagandy, manipulace. Jsme lidé zraku, ale někdo nám hází písek slov do očí… Zvířata vydávají zvuky – radosti, bolesti, varování – ale fakticky nemluví. Jejich řeč je řečí těla. I člověk má řeč těla, ale: jelikož má slovo, může jím zakrýt řeč těla. Soustředíme se pak na to, co druhý říká, a nevšimneme si, že ho jeho tělo možná usvědčuje ze lži. --- --- Odvykli jsme si to číst --- --- ačkoli jsme lidé zraku: Eva viděla, že to ovoce je dobré k jídlu --- --- měla barevné vidění, a my jíme barvy – živíme se barvami – červenou, zelenou a žlutou, červenohnědou – ostatní je nechutné, možná zkažené, plesnivé --- --- kdybychom neviděli barevně, ale černobíle – kdo by měl chuť na černé rajče, šedivou bramborovou kaši, do tmavě šeda upečené kuře, do nádherné šedi usmažený řízek, v různých šedých odstínech vyvedený bramborový salát? --- --- Eva zahlédla něco pohledného a slovo ji v tom už jen utvrdilo --- --- ten hadí slovní doprovod k obrazu vytouženého, chutného, barevného a žádoucího --- --- nepřipomíná vám to něco --- reklamní šoty a jiné barevné a „podkecané věci“ --- A tak kromě slov planých a bezcenných – řeč se mluví a pivo se pije – jsou slova v zásadě dvojího druhu: --- slova manipulace --- slova osvobození --- která si vyberete? Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života!
Michaela Procházková Kalendář Blahoslav 2011
![]()
- Základní údaje
- Kategorie: Tvorba členů a hostů
- Autor: Super User
- Zobrazení: 2139
Prof. Štěpán Rak : Dialog světla?
Jan Amos Komenský ve své Obecné poradě o nápravě věcí lidských říká – s temnotami není třeba svádět žádný zvláštní boj, přinese-li se světlo, neboť pak temnoty ustoupí samy sebou… O 350 let později mluvíme vehementně o potřebě dialogu. Temnoty i světlo jsou neoddiskutovatelné veličiny, jež mají svá pravidla a svá postavení, která jsou nezaměnitelná. Jedna druhou vytlačuje. Jakýpak tedy dialog? Ptáme se tedy, není-li jiná cesta? Jakou formu dialogu spolu mohou tyto dva nesmiřitelné světy vést? Jak je přivést k jednacímu stolu, aniž by se pouhým dotekem vzájemně likvidovaly? Tam kde je světlo, chybí temnota a naopak! Komenský však pokračuje v pasáži o vládnutí: k tomu, aby člověk vládl, musí především ovládat sám sebe! Ano, sebeovládání, tam je cesta světla i temnoty! A já dodávám – kde by byla pravda bez zjevné lži, kde by byla láska bez kruté nenávisti, kde by byl život bez smrti? Vše má přece svůj rub a líc, své pro a proti, svou noc a svůj den, a přesto vše stále existuje, a to jen proto, že je zde jistá a trvalá forma jakéhosi dialogu, jenž nemůže existovat bez konkrétní míry sebeovládání. Kdo neovládá sebe sama, nemůže ovládat jiné jinak, leč násilím. Násilí však evokuje protitlak – vzpouru, revoluci, válku… Šedá je však teorie vůči praxi. Víme, že násilí a války jsou špatné energie, ale existují a dějí se, navzdory našemu poznání. Znovu se vrátím ke Komenského úvaze o světle a temnotách. Cítím a vnímám, že je i jiná cesta: proč svádět s temnotami boj, když světlo je v nás samých? Tam kde je, není pro tmu místo; ale je tomu i naopak. Proč vyhánět temné stránky našeho nitra? Nechme je naopak tvořit. Tak jako kreslíř vytváří znamenitá díla černou tuší na bílém papíře, stejně tak mohou temné hlubiny našeho JÁ vytvářet hluboké obrazy duchovního poznání na podkladě světla v nás. Je to dialog daný silou sebeovládání. Skončí-li sebeovládání, skončí i dialog a přichází boj. Ale i v něm můžeme slavně zvítězit – zvítězit sami nad sebou. Zvítězit nad svou lhostejností, závislostí a zlobou. Dialog světla a tmy se stane prubířským kamenem našeho sebeovládání a věci dozrají v harmonii všepřítomné lásky.Uveřejněno ve sborníku Dialog na cestě 2, Praha, Blahoslav 2006
![]()
- Základní údaje
- Kategorie: Tvorba členů a hostů
- Autor: Super User
- Zobrazení: 1971
Milan Richter
ORLICE
Tvůj křišťál se rozbíjí o koryto jezu
Tam kde děti počítaly tečky skotačivým pstruhům skotačí barvy všech odstínů
Snad jen nevidomý dohlédne dna
Smuteční vrbě stékají po závoji blátivé slzy v nichž prosvítá bílé bříško bělice.
VÁM CHCI TO ŘÍCI
Vám chci to říci OČÍM brýlemi vroubenými
Vám chci to říci RUKÁM zvrásněným závojem taženým
Vám chci to říci VLASŮM stářím stříbrným
Vám chci to říci ZUBŮM v hrnku složeným
Vám chci to říci NOHÁM světem prošlým Vám chci to říci
VÁM LIDEM starým milým dobrým
Vám chci to říci
to slůvko DĚKUJI
CESTA TROLLŮ
Z vrcholu dolů padají vodopády
skalami modravě zelené
mění se v bílou pěnu jak spony do vlasů
škrtí je mostky
klikatí se přes ně silnice
v hučení vody není znak zloby
to dobře pozná horský mužíček
nos zčervenalý
TROLL mu přezdívají
hezkého není na něm kousíček
ČTYŘISTA DEVATENÁCT
Sobota půlnoc se loučí osmnáct hodin tělo proháním
RHEINFALL se blíží
„GOU GOU MILAN“ z ní v uších z ČECH
pátý závodník Asfaltka klesá
vodopády řvou na uvítání
Potlesk - Tlampače mnoho chtějí říct slyším své jméno
„VIER HUNDERT NEUNZEHN“ a hladivé „CZECH REPUBLIC“
Ze sbírky Vám chci to říci, vydal: OFTIS Ústí nad Orlicí 2002
![]()
- Základní údaje
- Kategorie: Tvorba členů a hostů
- Autor: Super User
- Zobrazení: 1997
O Lydie Romanská -Lidmilová
Aréna podzim: Lydie Romanská.doc
Z knihy Ticho pro klarinet, Montanex 2007
![]()
Strana 21 z 32
