Ukázka z knihy Pedomancie

Rodokmen posledního trubadúra

nevěstka uvolnila svá ňadra
fík vypučel a rozkvetlé révoví
vydalo vůni u břehů Sarajú

lampu jsem naplnil olejem
a sestoupil do své hrobky
na pravém břehu je Scylla
na levém Charybdis

hubu i vzpurný kůň
si poraní o tvrdou uzdu
labuť divný pták zpívá
umíraje     kapoun v cudnosti chodí

třebaže mizí má rozvaha
utichl hlas -
jen jedenkrát
a napořád být ztracen

polibky těch
co už se nevrátily

Poslední trubadúr (rozestavěl své kulisy)

...že stačí krabicové?
radost i bolest
si žádá dobré víno:

jestliže se ženou...
jedině s pětkou z počtů

jestliže se ženou...
pak jenom s tou
se kterou bych chtěl děti

ke svému sokovi
jít s otevřeným hledím

podat mu pravici
pokud spadne s koně

a když on vyhraje
a nejen ruku dámy

hlubokou úklonou
oběma popřát štěstí

(to aby - krucinál -
nebyly vidět slzy)

jsem přece trubadúr
jsem rytíř s rolničkami

radost i bolest
si žádá dobré víno.

Poslední trubadúr (potkává dámu)

sypače sypou sůl do popraskané kůže
na rubu sešité pavími šlépějemi
sypače sypou sůl slyšíš jak syčí? němí
ty v sypkých slovech ženy já v mlčení muže

jenž dal by i svůj dech stárnoucí leporelo
pozřené roztápí v blednoucích obrazech
toho co nebude špendlíků v blindrámech
jenž dal by i svůj dech když požádalas tělo

jak svojí krustou krab jsme obaleni v soli
navzájem třeme se zdalipak popraská
zadřena pod kůží - pak každý sebe bolí:

dva kteří zbyli si vermut a maraska?
a přece něco- snad- když v postním plátnu polí
prsť vlasů tvých jak kost  v mých  prstech zapraská

Poslední trubadúr (nastupuje službu)

láska jako úkol
dvě hloupá slova. myslím si
možná ji bolí záda

celý den sedí, občas
narovná šíji, uvidí
dvě slepé oči
protějšího domu
(kolik odstínů má šedá)

těší se na večer?
uvaříš čaj
přidáš i metafory
med, citron, rum

a potom: po málu,
pomaličku
(o tom se však už nemluví)

Malá kniha o odpuštění

UKÁZKY Z TVORBY

Haiku a miniatury

Další tvorba

Ke knize Etika a logika v komunikaci

Olga Nytrová,Marcela Pikálková

Po přečtění knížky,mi na mysl přišla tato báseň.

Obraz v písku

V písku se odráží

naše duše.

Psyché zpívá

a rozpustilé moře

dává

svobodu všem

poutníkům.

Vítej příteli.

Zasypaný v písku.

10.9.2013

.......

Je tak půvabný ten svět

dá se vyprávět,

z pera letí věta

mám tě muško malá

takhle z rána

připomínáš mi léto,

co odchází než přijde babí.

Dneska ti to ladí k tvému šatu.

Zdá se.

Tvé oči září perletí

smutek ti z úst uletí

na křídlech vážky

slyším tlukot tvého srdce.

V náruči

choulíš se jako malé kotě

a předeš tak sladce,nevině

než první paprsky slunce

změní tvou tvář. 

.....

Měli chvíli motýlí,

mihotají na chvíli,můj pane,

mizíš v dáli tak plaše,

plání kterou je tvá země nádherná

ve tvých vlasech usídlili se

lesy,ptáci,vodní říše.

Klaním se před tvým oltářem,

nepřestala jsem snít či bdít

v tom kole točím se dál.

V dáli poletují motýli

jsou krásní,můj pane,

nespoutaní,svobodní,

a hladoví po tvé odpovědi.

Nechci zůstat na zemi.

Vem mě sebou...

DENNÍ MENU

Pondělí

Hospůdka U Nudle
menu za šestapadesát
Kačena divoká voní
jak viola da gamba
mastnými strunami
porcovaná

Úterý

Je to na kaši
na lehkém tácku
na jednom prstu
někomu na lyžičku
někomu na mističku
někomu přímo do žíly

Středa

JEDEN je číslo příliš vysoké
mluvíme-li o rodinném stole

Kafe v práci
Pizza cestou domů

Večer někdy spadne do polévky vlas
a jindy celý strom
v maškarním přestrojení

Čtvrtek

Položili mi na talíř dvě hrušky
a řekli JEZ
Šťáva v nich cinká jako řetízky harémových krasavic

(Jsou z naší zahrady letos se urodilo)

Chuť hrušek se prohýbá v bocích
rytmus tance ji udolá na míse
a svlékne nožem

Pátek

Večeře splavná
Ona oni on
A že jsme mezi sebou jíme rukama
mluvíme s plnou pusou
a přepínáme program v televizi

Ještě dlouho nespadne ze stěny obraz
a hodiny jdou jako když trávu seče

Sobota

Bytí je
tříštivá příchuť přísad

Chuť na radost
chuť popraskaná jako tenký led

Chuť hluboká
Věnčitá krví matovaná

Dar spadlý ze stolu
Jak převržená sklenka vína

Neděle

Pod stolem leží pes a poslouchá jak jíme
Vyzná se
Daleko daleko dopředu už ví
jak sípe hrdlo voskem zatavené
když přívaly vůní Sirénám lichotí
a člověk polyká jen prázdno
jako meč
co uvnitř vyje


JITŘNÍ DAR


Jedna má dlaň – a která to je ví Bůh sám
jeden můj ret – a který to je ví Bůh sám
jedna má noc – a která to je ví Bůh sám
osiří

Osiří osamí odezní odplaví
jak jitřní dar

Jeden můj dech – a který to je ví Bůh sám
jeden můj krok – a který to je ví Bůh sám
jeden můj den – a který to je ví Bůh sám
uvěří

Uvěří užaslý uvidí uchopí
v co nedoufal


OBSLUHA NA SVATBĚ V KANAÁN

Bylo to v zahradě? Nebo si pronajali sál?
Kdo roznáší kouřící mísy?
Kdo sbírá mastné talíře a sklenky od vína?

Kdo první požádá (už dvě promile v krvi)
o další džbán
a pije zázrak jako andělské pozdravení?
Nesouzen
Nepokutován
Na svatbě v Kanaán


TA PÍŠE

Pozdní večeře hrne pachy na lopatu
V páteční večer je hospoda narvaná
Karavany kouře pomalu postupují
nad stoly

Hlasy sedají na temena hlav

Žízeň je ozvučený čapí let
Jen dětí nepřibývá