Vyjmenovaná slova

 Pavel Weigel

B

V Přibyslavi na bylinách

býk z Bydžova znaven sténá.

To jsou ale obyčeje!

Však se mu kobyla směje,

že prý nemá byt.

Chce snad tento dobytek

babykový příbytek?

Že je bystrý obyvatel,

bez nábytku a bez přátel

nehodlá už být.

Bystrý býk byl obyvatelem Bydžova a se Zbyňkovou přibyslavskou kobylou bydlel obyčejně v příbytku s bytovým nábytkem z babyky a bylin.

L

Kolem mlýna plynou lyže,

slyším vzlykat Olega.

Lysým lýtkem blýská vleže

a pelyněk polyká.

Plytká řeka u Volyně

plýtvá lýkem. Vlysem slyne

plyš.

Volyňský mlynář slyne blýskavým lysým lýtkem, plýtvá vzlyky, polyká pelyněk a plynule slýchá o plytkém plyšovém vlysu a lyžích z lýka.

M

Myslíš, že my mýlíme se,

když hledáme v Litomyšli mys?

Hmyz je na mýtině v lese,

dmýchám chmýří na umytou myš.

Mykám vlnu u Kamýka,

kde se sumýš nachomýtá.

Strážce mýto zamyká,

hlemýžď myrtu usmýkal.

My od kamýckého mysu mylně myslíme, že zahmyzená myš smýká nachomýtnutého hlemýždě mýtinou k mýtu u Litomyšle, odemyká a dmýchá mykané chmýří na umytého sumýše.

P

Spytihněv zpytuje pyl z Pyšel,

pýchou se pysky mu pýří.

Z Chropyně netopýr zašel

pykat za pytel pýří.

Slepýše šlapou kopyta

koně, co zvolna klopýtá

třpytem mokrého pýru.

Spytihněv z Chropyně pykavě pýří pyšný pysk a s pytlem pylového pýří klopýtá na třpytivých kopytech pýrem k Pyšelům zpytovat slepýše a pyj netopýra.

S

Sytý syn sypal sýkoře

syrový sýr tu na dvoře.

Sysel syčel, sýček sykal,

sychravý syrý den usychal.

V syré sychravě sychrovský sýček syčel syslu: „Sytý syn sypal sýkorám usychající syrový sýr.“

V

Vyžle žvýká vyzu z výhně

a pak vyje v povyku.

Zvyklé nechovat se řádně,

výská bez všech cavyků.

Vyká mně: „Vy, vysoký pane,

chcete vydru zahlédnout?

To zajděte do Výtoně,

do Vyškova nechce plout.

K výru vaše slabá paže

předponu vy- neuváže.“

Vyškovské vyžle zvyklé vykat vysokému výtoňskému výru žvýká vyzu z výhně a bez cavyků výská, vyje a jako vy povykuje o předponách vy- a vý-.

Z

U Ruzyně v krčmě

ozývá se jazyk hostů.

Rvačka brzy začne.

U Ruzyně brzy jazyk nazývám.

Vyjmenovaná povídka

Zbyněk, co má v Bydžově byt s nábytkem, bystře natrhal kobyle a býku bylinu, ne však babyku, jak bylo obyčejem obyvatel města Přibyslav.

Obě němé tváře slynou blyskem lysých lýtek od pout z lýka. Pásl je u mlýna a vzlykal plytkým pláčem, protože nesměl lyžovat a musel polykat pelyněk. Z oka mu teď plynule splývá slza.

Mýlil se ve své snaze zamykat mýto na usmýčené mýtině, kde se nachomýtla myš, hlemýžď a také hmyz. Postrádal tu však myrtu a umytého sumýše. Ve svetru z mykaného úpletu dmýchal chmýří a stejně jako my myslel na mys u Litomyšle.

Posléze ohrnul pysk a se třpytem v pohledu zpytoval, zda má klopýtat s pytlem chmýří do Chropyně. V Pyšelech našel slepýše a dal ho netopýru, za což bude pykat. Rázem pozbude své pýchy, až dostane kopytem od Spytihněva. Ten setřásl pyl a teď se pýří.

Jednoho syrého sychravého dne syčel na sytého syna, jenž sypal sýkorám syrový sýr. Snědl ho však sýček, syslu zanechal jen usychající kousek.

Vysoký muž z Výtoně, kterému vykám, bez cavyků výskal, vyl a vůbec dělal povyk. Nevěděl, zda má ve slovu vyžle napsat předponu vy-. Venku žhnula výheň, výr odlétl do Vyškova a vydra žvýkala vyzu. Vy tento zvyk snad nemáte.

Třebaže je ještě brzy, půjdu do Ruzyně a tam se budu ozývat tak dlouho, dokud budu vládnout jazykem. Jen tak dokážu sepsat všechna vyjmenovaná slova do tohoto textu.

VÁCLAV STRACHOTA

Životopis autora

CV - Václav Strachota

Tvorba

 Už jste někdy asistovali při porodu?

Povídkobraní I.  českých  a zahraničních autorů, Epika 2026

Už jste někdy asistovali při porodu?

Osudové lásky slavných /spoluautor Václav Strachota/,  Alfa nakladatelství, Praha, 2008 

O čem sní muži aneb Jak to vidí otcové / spoluautoři Eduard Bakalář a Václav Strachota/, Beta Books, Praha, 2005

Děti slavných /spoluautor Václav Strachota/, Erika, Praha, 2004 

Z tajného deníčku Mariky S. aneb Karel Gott je jen jeden /spoluautoři Marika Sörösová  a Václav Strachota/, Hart, Praha, 2001 

Můj pes, má kočka /spoluautor Václav Strachota/, TEVIS, Praha, 2000

Opravdové příběhy zvířat /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1999 

Študáci a kantoři aneb Hvězdy českého filmu za školou /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1999 

Králové, královny, princové a princezny českého filmu /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1998 

Zdeněk Svoboda: Prastará znamení

Dala by se spočítat
na prstech jedné ruky

Ale vyjadřují
to
nejpodstatnější z podstatného

I kdybychom je
přeškrtali
vymazali
vysekali
objeví se znova
na nebi
na hladině
studánky
v trávě
kdekoliv

A pokud svět světem stojí
budou
chránit
před smrtí zapomenutí
nenahraditelná praslova
Zrození Smrt Víra
Naděje Láska

Do země pohřbených nadějí

Do země
pohřbených nadějí
vede cesta jen v hrůze nalezitelná
do země posledních
vzdechů
do země dýmu
v nějž se změnily
vlasy oči ústa mozky
do
země
kde si stíny větví
šeptají básně nikdy nenapsané
kde na pahýlech
tužeb
visí obrazy nikdy nenamalované
kde v oblačných sálech
zní hudba
nikdy nezaznamenaná
a kde v zahradách snů
stojí sochy nikdy
nestvořené

Do země pohřbených nadějí
vede cesta jen v hrůze nalezitelná
a nenalezitelná odtamtud

A proto jsme
chudí

Drž se naděje

Hory nebe potrhaly
Padá sníh
Nesmíš zbloudit na pěšinách
zavátých

Povede tě domů
věrnástálice
Uvidí ji ten kdo touží
vrátit se

Nedbej nic že v cestě leží
kamení
To tak bývá Poutníci jsme
znavení

a náš svět
je často sněhem
zavátý
Díky Bože za ty věčné
návraty

Drž se
naděje i proti
naději
Domov je už za
poslední
závějí

Lepší možnost
           
Jiřímu Kabíčkovi

Když ho dopadli
řekli mu:
Nepřijmeš-li naši víru
setneme ti hlavu
a vystavíme ji v koši
na městské bráně

A když ji přijmu?
zeptal se

Pak ti setneme hlavu

ale pohřbíme ji
spolu s tvým tělem

Zvolil tu lepší
možnost

Poezie Vánoc

Poezie Vánoc
Mnoho poezie
Vánoc
Příliš mnoho poezie Vánoc

takže jsme dokonale zapomněli
že promodralé lidské dítě
se položilo do rukou světa studeného
jako kamenná vlhká podlaha chléva

Ta společnost

Vypadala zprvu
že není k zahození
ta společnost

Teď je pootevřeným víkem
vidět do kontejnerové rakve

Leží tam bezduchá
Zahodila sebe samu
ta společnost

ze sbírky Stesky a rozbřesky, Brněnská diecéze CČSH,
2008

ThDr.David Tonzar Th.D., h.doc. : Světlo

Co světlem je v tom životě tak prázdném,
kdy den za dnem se jen tak vleče,
když Bůh je, my vše s ním zvládnem?!,
bo život nám jen tak…si lehce uteče?!

Teď sedíme tu všichni kolem,
a každý máme starosti,
a hledáme, co zbývá…honem,
„to“ dodělat…a pak…sladkosti…

Co „sladkostí“ je, v tom běhu žití,
co rozkoš, touhu přináší?,
však stačí nám to, jsme tím sytí?,
když zloba radost odnáší…

Tu zlobu máme také v sobě,
a světlo pomalu se tratí,
a stojíme tu v krásné róbě,
vždyť podvádět se vyplatí…

A přesto lépe chceme žíti,
a milovat své bližní cele,
a chceme také přestat klíti,
a oddat se světlu, ať tma nás nesemele.

Tak jdeme životem…snad každý,
a někdo věří v Pána Boha,
ač unaveni, že se vraždí,
my chceme změnit všechna slova.

Úkol nelehký před námi stojí,
že člověk spásu má a bez výhrad,
tak oblecme se do výzbrojí,
a jděme kázat na Pražský hrad.

A v kázání si dejme čas,
na překonání všeho zlého,
vždyť víme, že zas přijde jas,
našeho Pána, Krista…mého!

A proto volám do všech stran,
změňme se sami a ostatní už nechme,
kdo změní svět…když né já sám?!,
to řekněme si každý…VĚŘME!!!

Věřme, že Slunce zase vyjde,
když chmury každodenní nás jen tíží,
a všechno těžké jednou přejde,
ač smutek se jen kradmo plíží.

Tak podruhé vám vstaňme říkám,
a odhoďme ty těžkosti,
jak Fénix z popela tu vzlítám,
a odhaluji naše možnosti?!?

A snad pro mnohé naivní jsem stále,
že ještě světlo vidím zářit,
já přesto budu volat dále,
a vesele se všude tvářit!!!

Ať škarohlídi vztek jen mají,
však oni šanci dostanou,
my radujme se, že ledy tají,
a jděme úzkou temnou branou.

Ta těžká je a někdy ke dnu vede,
však padnout na zem nemůžem,
vždyť my jsme Světlonoši cele,
tak volám všude…to není SEN!

Tak jeden každý pomalu teď vstaňme,
a vztyčme se před Jeho pohledem,
a domů dneska lehce pojďme,
vždyť my jsme světla, před nimiž bledne ZEM!

zpět